Situaci se nám podařilo dostat pod kontrolu, vysvětluje pražský pirátský primátor Zdeněk Hřib, proč došlo k ukončení provozu stanového městečka pro ukrajinské uprchlíky v Malešicích dál pokračuje už jen to v Troji. Uzavřel se také podobný tábor u Benešovy ulice v Brně, jenž sloužil především ukrajinským Romům. Asi by ale nebylo moudré veškerou infrastrukturu likvidovat už proto, že nevíme, co nás čeká. Dál. Podle ministra vnitra za Starosty a nezávislé Víta Rakušana již tři a půl % populace žijící v Česku tvoří Ukrajinci. Uvedl, že přes 99 % příchozích bydlí v kamenných domech či ubytovnách s postelí, hygienickým zázemím a teplým jídlem. Zároveň popírá, že k nám Ukrajinci chodí něco zneužívat. Jim, že náměstek brněnské primátorky Robert Kerndl reprezentující ODS, tedy stranu, jež sedí se starosty ve vládě, vysvětluje uzamčení brněnského tábořiště náporem dávkových turistů, kteří to opakovaně zkouší. Pravda bude někde uprostřed. Mezi běženci jsou převážně zastoupeny ženy s dětmi, jež vyhání Putinova barbarská válka. Jedince se sklonem k dávkové turistice bychom jistě našli v každém národě a vůbec to není nutné spojovat s konkrétním etnikem. Kapsy se stejně nejvíc mastí pomyslní dispečeři z řad organizovaného zločinu. Podstatné je, aby až na ulici sítem nepropadl nikdo, komu by mohlo být pomoženo. To je společná odpovědnost vlády, krajů a obcí. Legislativa počítá s tím, že kdo k nám na jaře dorazil, měl dost času na to se integrovat. Proto mnohým končí lhůta, v níž za ně platil zdravotní pojištění český stát. Dál se o ně musí starat sami, stejně jako o bydlení, práci či vzdělání dětí. Šedivá je však teorie a zelený strom života. Bohužel chybějí data. Kolik uprchlíků normálně bydlí, normálně pracuje, normálně platí daně a normálně posílá děti do školy. Skloubit toto všechno není snadné. V Praze, která vyčlenila na pomoc běžencům dvakrát 250000, lze najít práci, ale hůře už bydlení. Proto také její krajské asistenční centrum žádnou střechu nad hlavou již dlouho nenabízí. Leckde po regionech by se zase našli ubytovací kapacity, ale schází v nich práce. Nejtvrdším oříškem jsou místa ve školách a školkách. Jenže vytvářet čistě ukrajinské třídy by byla zásadní chyba. Tento typ segregace by se nám ošklivě vymstil. Proto sociologové doporučují stanovit limity pro počet ukrajinských dětí ve třídě a ze všeho nejvíc se věnovat výuce českého jazyka. Neradostné je červnové zjištění, že pětina mladistvých, kteří k nám po únoru z Ukrajiny přišly, vypadla ze vzdělávacího procesu. Důvody jsou pestré málo míst, nedostatek informací, neznalost češtiny. Jíra v brzký návrat domů. Načrtněme si jeden černý scénář, v němž se množí děti za školou, dospělí bez dobrého bydlení i spolehlivého zaměstnání navíc vyřazeni z pojistného systému. I kdyby šlo jen o zlomek uprchlíků, je nutné se mu bleskově věnovat. Vždyť stát si dodnes neví rady ani se zdejšími tradičními vyloučenými lokalitami. Mimochodem lidovecký ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka před několika dny serveru iROZHLAS řekl, že zaměstnanci úřadů práce, tedy ti, jež mimo jiné žene do role energetických poradců pro české domácnosti, nejsou kvůli přetížení 100 se vyloučeným lokalitám věnovat a že by je měly nahradit neziskové organizace. Dejme si pozor, abychom brzy nežili ve státě, který situaci pod kontrolou nemá, kolabuje a nedokáže plnit své poslání. Jeli teď příliv běženců nižší. Je šance rychle přeskupit síly a soustředit se na kvalitu života našich nových spoluobčanů, aby je na pohlcovala ghetta. Zvlášť když nevíme, co Rusko na Ukrajině ještě spáchal a zda nekončící boje nespustí další uprchlické vlny.