Nelze dvakrát vstoupit do stejné řeky. Když ODS, TOP 09 a KDU-ČSL podepsali memorandum o společné kandidatuře ve sněmovních volbách před čtyřmi lety. Mohli se opírat o nespokojenost spousty občanů s vládou hnutí ANO a sociální demokracie podporovanou komunisty, i o poptávku po modernizaci Česka. Dnes je tmel mnohem přízemnější. Jakkoli premiér Petr Fiala dál straší Andrejem Babišem a slibuje dotažení reforem. Pokračování koalice spolu diktuje kruté poselství volebních modelů. Jednotlivým stranám lidovcům a TOP 09 hrozí, že by samostatně na poslanecké mandáty nedosáhli a zisk občanských demokratů by mohl být ve srovnání s hnutím ANO třetinový. Pro menší partaje je spolu nadějí na přežití a ODS těší z multiplikačního efektu i podané ruky těm, kteří sdílejí stejné hodnoty. Své dělá i konkurenční tlak. Z vládní koalice jsou v nejlepší kondici Starostové a nezávislí Piráti. Nyní hodlají sbírat voliče, kteří ztratili ve Fialův tým důvěru v roli konstruktivní opozice. A na spadnutí je též zrod nové strany, jež by se trojlístku spolu podobala, avšak větší důraz by kladla na konsolidaci veřejných financí a rozpočtovou odpovědnost. Je správné, že se Petr Fiala hodlá soustředit na mnohem vážnější úkol a čelit soupeřům, kteří jsou připraveni lhát, říkat nesmysly a působit na nejnižší lidské vášně. Pak by ale měl popisovat okolní terén. Přesněji tvrdit, že nás čeká střet demokratických stran s levicí a populisty, je totiž zavádějící. Vždyť i levice byla vyautována ze sněmovny už posledně. A populisticky se mohou chovat i demokratické strany. Skutečnou hrozbou je vzestup radikálů s krajně pravicovou rétorikou plnou tradicionalismu, konzervatizmu a izolacionalismu. To od nich nyní Babiš opisuje. Stačí jen vzpomenout na volby do Evropského parlamentu a podivnou frakci patrioti pro Evropu. Chce-li koalice spolu oslabit hnutí ANO, musí zvýšit životní úroveň lidí, kteří mu fandí. Slovy ministra dopravy Martina Kupky dýchat se společností, což ale znamená nepřidávat si na platech víc než dalším lidem pracujícím pro stát, všímat si nedostatků cenově dostupných bytů nebo nepodceňovat vliv růstu cen základních potravin na voličské rozhodování. Jim, že vláda má problém i se svými vlastními příznivci, natož pak s opozičními. Soudě podle jejího programového prohlášení bychom co nevidět měli žít v digitalizované zemi s osekaným byrokratickým aparátem a důrazem na vzdělanost. Zlatý oči. Nedaří se ani krotit rozpočtové schodky a ty tam jsou též sliby, jak nás koaliční partneři nebudou zatěžovat svými spory a odprezentují vždy až konečné výstupy, na nichž se dohodli. Místo toho jsme byli například s penzijní reformou seznamování salámovou metodou. Průběžně byla měněna a nakonec se i strany spolu začali překvapovat pozměňovacími návrhy svých poslanců. Podobný osud má novela zákoníku práce. Kontroverze panují nad recyklaci plastových lahví, rozpočtovým určením daní či podporou bydlení. Jak za takové situace bude vypadat program spolu? Nebude příliš abstraktní a uspokojí všechny tři partaje? A jak se dohodnou na rozdělení volitelných míst na kandidátkách v jednotlivých krajích? Není nakonec pokračování koalice jen z nouze ctnost? Pokud jsou obavy spolu s nástupu sil ohrožujících demokracii upřímné, nebudou z její strany po volbách bránit úvahám o těsnější integraci. Pravděpodobnější však je, že se rozejdou pěkně po svém. Zvlášť když bilance má dáti dal pro koalici příliš dobře nedopadne a každý bude spatřovat viníka v těch druhých.