Politickým extremistům, jaký jsme znali v 90. letech, zvoní umíráček. Sdružení pro republiku. Republikánská strana Československa Miroslava Sládka je krok od rozpuštění, jelikož opakovaně neplní povinnost zveřejňovat zprávu o hospodaření. Sládek byl před 30 lety nejpopulárnějším Krtek kam polistopadového uspořádání zprava dnes, je však už jen vyčpělou vzpomínkou. Radikálové mezi námi si našli jiné, mladší a výkonnější koně. A poněvadž se nacházíme v turbulentní době, je jich plná stáj. Zpráva ministerstva vnitra mapující extremismus v roce 2022 si všímá útlumu na krajní levici, ochabnutí krajně pravicových subjektů, jako je Dělnická strana sociální spravedlnosti či národní demokracie, ale i nástupu nových vyhraněných družin. Klíčové postavení si udržuje v parlamentu uhnízděné hnutí Svoboda a přímá demokracie. Je muž. Nikdy nečinil problém žonglovat s fakty. V obecné rovině ale můžeme říct, že zatímco nervózních či rozezlených občanů přibývá, není vůbec jisté, na koho před příštími sněmovními volbami vsadí. Z jednoho konce slyšíme stále ostřejší protivládní, izolacionistickou a antievropskou rétoriku od politiků hnutí ANO. Však si také na budapešťském srazu národovců a konzervativců Andrej Babiš zanotoval i s Václavem Klausem. Na druhém konci jsou nespokojené. Voliče přetahují skupiny okolo pánů Reichla a Vrabela, které jsou aktivní především v ulicích. Na jejich demonstracích přitom defilují pestří řečníci od komunistické dvojice konečná Skála přes expremiéra Paroubka, někdejšího britského experta stála, až po poslance za SPD Foldynu. Dokument resortu vnitra ale popisuje coby jednu z největších hrozeb osamělé vlky, kteří jsou na extremistickou scénu napojení jen volně a především ideologicky. Takovým nemusí být proti srsti ani plánovat násilné útoky. Navíc se zde vytvářejí různé paramilitární a domobranec také bojůvky. Dobrou zprávou je, že oslabil, byť nevymyslel a ty islamismus, odpor k přistěhovalcům i aktivity směřované proti romskému etniku. Kdykoli ale mohou být politý živou vodou, stejně jak k tomu průběžně dochází u antisemitizmu. Extremisté si předchozím období brali na paškál omezení vyplývající z covidové pandemie a válku na Ukrajině provázanou migrační vlnou. Nezřídka sdílejí kremelskou propagandu a šíří konspirační teorie. Tím soustavně hnětou veřejné mínění. V něm se od časů koronaviru stále zřetelněji odráží klesající důvěra v politickou reprezentaci a etablovaná média i slábnoucí loajalita ke státu jako takovému. Lidé mají pocit, že na nich a na tom, co si myslí, nezáleží a že vláda nehájí jejich zájmy. Po období, kdy si vylévali srdce především na sociálních sítích, teď vyhledávají i demonstrace a další formy veřejného protestu. Jejich prostřednictvím se pak utuží v antisystémových postojích. Ačkoli lídři typu Jindřicha Rajchla si při lanaření zklamaných příznivců Fialovi koalice dávají pozor, aby zůstávali uvnitř demokratického hodnotového rámce. Jak daleko radikalizace společnosti postoupí, záleží zejména na vládě, její práci, výsledcích, ale i komunikaci. Ministryně Helena Langšádlová například na adresu proměna nálad uvedla je nutné tyto jevy ve společnosti sledovat a je potřeba reagovat na to, co v těchto skupinách vyvolává obavy. Tato abstraktní slova popisují koaliční bezradnost lépe než dlouhé analýzy. Co pak ve Stromovce nevědí, že lidé mají na pozadí vládních reformních úvah obavy ze zhoršující se životní úrovně a že ne všem je jasná pozice ČR v měnícím se světě. Těžko se potom ubránit dojmu, že demokratičtí politici bůh ví, proč dávají svým extremistickým a populistickým kolegům výrazný náskok.