Česká ekonomika po covidové pandemii zaostává za výkony ostatních unijních se. Máme nejhorší růst a také největší pokles spotřeby. Jinak řečeno naše hospodářství moc neroste a lidé neutrácejí, protože zchudli. Ale proč? Proč jsme na tom hůř než zbytek unie? Ta první pohled se nabízí vysvětlení, že jsme nezvládli koronavirovou pandemii. Tvrzení tehdejšího premiéra Andreje Babiše, že jsme tak s tím COVID tady nejlepší v COVIDu, se ukázalo tragicky pravdivé koronavirovým uzávěra. My jsme si poškodily ekonomiku a zahanbení, protože přišli pozdě a byly špatně navržené. Zemřela zbytečně spousta lidí. Jenže i jinde měli velké problémy a přitom jsou teď na tom líp. Dalším důvodem mohou být vysoké ceny energií a inflace, že také s tím se museli vypořádat i jindy. Spíše tedy možné, že se dostáváme do pasti středního příjmu a že to už začíná být cítit, o co jde. Naše ekonomika spoléhá na využití levné pracovní síly a továren produkujících komponenty či montující díly dohromady. Vedlo to k rostoucím výdělků a bohatnutí společnosti. Jenže když mzdy rostou, ztratí se výhoda levné pracovní síly a montovna začíná být drahá. Hospodářství pak neroste jako dřív. Neprojeví se to okamžitě, ale postupně. Teď to například pocit většina jde. Na toto nebezpečí odborníci upozorňovali už před více než 10 lety. Nepříznivou situaci Česka navíc zhoršuje rostoucí vliv státu v ekonomice. Spotřeba státu dlouhodobě roste a je možné, že vytlačuje soukromou spotřebu. Jinak řečeno, stát zvyšuje ceny a tím prodražuje soukromé investice. Podniky raději akumulují zisky místo toho, aby investovaly do inovací. Mzdy sice nedokáží podniky stlačit na dříve velmi konkurenceschopnou úroveň a dokáží je udržet na úrovni, která je nenutí ke změně. Výrok výsledkem i stagnace a uváznutí v pasti středního příjmu. Překonat to, co jim spoluprací státu a firem a změnou celé ekonomiky že to jde, ukazuje třeba případ Singapuru, Jižní Koreje, které se pasti středního příjmu dokázali vyhnout a teď jsou z nich úspěšné a bohaté ekonomiky.