Letošní Nobelovu cenu za ekonomii získala trojice v Americe pracujících ekonomů. Daru. Na čem gólů Sejmu Johnson a číms Robinson? Náhodu, protože to, co zkoumají tři souvislosti mezi ekonomickým rozvojem, institucemi a také demokracií, je dnes důležitější než dřív. Přitom ukazují, že účast lidí na správě věcí veřejných přispívá k ekonomické prosperitě a že k udržování demokracie je třeba neustálých změn. Když jsem se před osmi lety poprvé setkal s jedním z těch automobilistů, prof. Robinsonem, zdálo se, že téma jeho výzkumy trochu abstraktní a odtržené od života. A to si myslí i část zejména českých ekonomů. Navíc kniha, kterou tady chci a čemu kolem napsali, která vyšla u nás rok předtím s názvem proč státy selhávají, byla sice čtivá, ale poněkud dlouhá a občas trochu nejasná. Studie, z nichž vycházel, byly sice mnohem přesvědčivější, nicméně rozhodně to nebylo jednoduché čtení do postele. Vlna populismu a to, že se ve Spojených státech dostal k moci Donald Trump, přitáhla k výzkumu Robinsona EU, kolegů i mnoho z těch, kteří je brali na lehkou váhu. Robinson a jeho kolegové zjistili, že existují velmi zjednodušeně řečeno dva druhy společenských institucí extraktivní a inkluzivní. Ty první slouží hlavně k elitám a vysávají bohatství společnosti v jejich prospěch. Ty druhé slouží do určité míry všem. Umožní každému či podstatné části společnosti zapojit se do rozhodování o jejím směřování. Nemusí přitom jít tak mi Robinson vysvětlil. O klasickou demokracii, například smlouvě ke Anglii a Británii existovalo jen omezené volební právo a zároveň bylo možné ovlivnit rozhodování parlamentu. Petici mé suplikami. No tak podrž. Mexiko je sice demokracie, ale jeho instituce se slouží spíše bohatým a mocným než všem. Jak dokládá zbohatnutí mexického telekomunikačního magnáta Carlose. Jestli má hergot v roce 2014 nejbohatšího muže světa. Tiše hovořící a velmi zdvořilý ROPID jsme se přitom těmito i dalšími výzkumy zabýval s velkou pečlivostí a před zveřejněním definicím výsledků vždy u svém výzkumu pochyboval a prověřoval své závěry. A čemu klub? A Robinson se pokusil kvantifikovat i to, o kolik jsou na tom inkluzivní a demokratické společnosti ekonomicky lépe než ty s opačným zaměření a vyšlo jim, že dlouhodobě zhruba o 40 %. Problém je ovšem v tom, jak se inkluzivním institucím a demokracii dostat a hlavně jak demokracii udržet. Na to odpovídá jejich kniha. Polský koridor prý výzkumu skutečná demokracie funguje tam, kde je dostatečně silný stát, který ale zároveň není tak silný, aby přebral společnost demokracii, je cestou mezi Klausem a diktaturu. Udržet se přitom v tomto úzkém koridoru není vůbec jednoduché. Nejde totiž o statický stav. Je třeba neustále přizpůsobovat instituce i společnost různými směry. Zkrátka podle letošních medailistů je demokracie ekonomicky přínosná. Zápasový zachování náročný k nikdy nekončí. Právě to bychom si měli z jejich práce nejvíc zapamatovat.