Dvě události pohnuly Německo k tomu, aby zpřísnilo svoji migrační politiku. První srpnový teroristický útok v Solingenu, kde odmítnutý žadatel o azyl ze Sýrie na městských slavnostech tři lidi zabil a osm zranil. Druhou silnou událostí byly volby v Sasku a Durynsku, v nichž získala protiimigrační extrémně pravicová Alternativa pro Německo AfD přes 30 % hlasů. Vláda sociálního demokrata kancléře Olafa Scholze se snaží zabránit dalšímu posilování extrémní pravice. Chystá bezpečnostní balíček. Obsahuje tvrdší postup při deportacích odmítnutých žadatelů o azyl, aktivnější kroky proti islamistickému terorismu, zpřísnění držení zbraní a nový model pro efektivní odmítání migrantů na hranicích, který se má držet evropského práva. Poslední bod odpovídá na požadavek předsedy CDU Friedricha Merze, který vyžaduje odmítání migrantů přímo na hranicích. Předseda jeho sesterské CSU a bavorský premiér Markus Söder vyzval, aby Německo snížilo počet přijímaných žádostí o azyl pod 100000 ročně. Němci mají strach z migrace a německá vláda se bojí nástupu extrémní pravice. Ministryně vnitra Nancy férová oznámila, že Německo zavede dočasné kontroly už na všech pozemních hranicích. Německo už od roku 2015 kontroluje hranice s Rakouskem a od loňského října také s Českem, Polskem a Švýcarskem. Teď začne spolková policie kontrolovat hranici s Francií, Lucemburskem, Belgií, Nizozemskem a Dánskem. Férová o německém postupu informovala Evropskou komisi, jak to vyžadují pravidla schengenského prostoru. Kontroly chce udržet do té doby, než začne fungovat nový migrační a azylový systém EU a než budou pečlivě chráněny vnější unijní hranice. Německo reaguje na svoje vnitřní těžkosti, ale současně nutí Brusel, aby s migrací něco dělal, aby chránil své vnější hranice a našel cesty, jak vracet odmítnuté žadatele o azyl do zemí, ze kterých přišli. Příkladem může být Španělsko, které již dříve především diplomatickými aktivitami dokázalo prudce snížit příval migrantů. Kupříkladu při migrační vlně v roce 2006 španělská vláda začala rychle jednat se státy západní Afriky. Žádala, aby utečencům neumožnili odplout na Kanárské ostrovy. Španělé za to slíbili silnější rozvojovou pomoc, stavbu nemocnic a škol, daly peníze na posílení pobřežní stráže a dohodli tehdy jednodušší deportace odmítnutých žadatelů o azyl. Nejen to. Nabídli, že umožní řízenou a legální migraci do těch částí španělské ekonomiky, kde se nedostávalo pracovníků. Cesty, jak se bránit nelegální neřízené migraci zjevně existují. Ještě jedna poznámka přehnaná se zdá čerstvá reakce Polska. Premiér Donald Tusk řekl, že z polského pohledu je postup Německa nepřijatelný. Pokračoval. Je to vnitropolitická a politická situace v Německu, která je příčinou těchto kroků, a nikoliv naše politika vůči nelegální migraci na našich hranicích. K tomu dodám, že za prvé namátkové kontroly již probíhají jak na Německo, polské, tak německo-české hranici. Někdy zdržují, ale dají se rozhodně vydržet. A za druhé ani Polsko snad nechce, aby v Německu vládla AfD.