Já jsem fakt zatracený smolař, po myslí si Josef. Když na chvíli odloží sekerou v ruce ho bolí, dlaně, pálí a hlavou mu táhnou chmury. Celý život se snažil dodržovat zákony. Ty židovské. Je přece z krve. Davidovi potomek krále, ale do pohodlného života na královském dvoře má fakt daleko. Na živobytí si vydělává poctivou tesařinou. Na svůj původ byl vždycky hrdý, to zas jo. Jinak se ale o politiku moc nezajímal. Chtěl se hlavně oženit, mít spoustu dětí, jak se na spořádaného Žida patří. Však se také zamiloval. Zdálo se mu, že konečně našel tu pravou Marušku. Krásná zbožná z dobré rodiny. Na rukou by ji nosil, zásnuby nachystal. Pak se to přece má. Jenže ona si pak najednou přijde. A Josefe, já ti musím něco říct. Jsem asi těhotná. Ale neboj se, já ti nebyla nevěrná. Těžko se to vysvětluje, ale zkus mi věřit. Prosím tě. Co měl asi tak dělat? Nechat i v hanbě. Vždyť by jí nejspíš ukamenovali. Vzal si jí, snaží se jí věřit, ale v hlavě mu to stejně vrtá. To zas ne, že ne. Fakt je, že od té doby, co je s Marií, i jemu se občas dějí divné věci. Zdá se mu, jakoby k němu mluvili hlasy. To bude nejspíš tou únavou po, myslí si Josef. Bylo toho na něho poslední době nějak moc. Za všechno stejně můžou ti zatracení. Řím ani císař Augustus přišel se sčítáním lidu a každý že se prý musí dát zapsat tam, odkud pochází. Co naplat, naložil těhotnou Marušku a hurá do Ruska, do Betléma. Z Nazareta. Je to teda pořádná štreka. Kvůli tomu pitomému císařskému nápadu byla celá země vzhůru nohama. Každý někam cestoval. Však také v Betlémě nebylo kam hlavu složit. Všechno plné. Ještě že nakonec našel aspoň ten chlívek. Žádný luxus, ale lepší než nic. A to ještě netušil, že to na Marii v noci přijde. Jen si to představte, jeho prvorozený syn a narodí se takto. Štěstí, že je ta jeho holka zlatá, silná ženská. Zvládla to úžasně. Pak tam ještě courali ti mágové, vedli divné řeči. Marii to hrozně vystrašilo, bála se o malého. To víte šestinedělí. Tak jsme nakonec raději utekli do Egypta. Není to tu špatné, práce dost a dobře placená. Ale doma je doma, povzdechne si Josef. Vstane, protáhne se ho zplodin pomáhají. Pronese zažitou modlitbu, plivne do dlaní a tesařská širočina zasviští vzduchem. Milé posluchačky, milí posluchači. Až budete letos stát u jesliček, zkuste se na chvíli zadívat na Josefa. Nejspíš bude stát tak trochu vzadu, stranou záře andělských reflektorů. Nenápadný, občas trochu ustaraný, ale většinou rozhodný a silný. Nejspíš se tak trochu trápí tím, co všechno je ještě třeba udělat, aby byli jeho blízcí v bezpečí a bylo jim dobře. Takový už Josefové bývají tak šťastné a veselé. A nezapomínejte na Josefy.