Sněmovna reprezentantů amerického kongresu zahájila rok 2023 dramatem, jaké zažila naposled před 100 lety. Volení předsedy této komory bývá totiž většinou jenom formalita. Kongresmani, kteří se o tento post uchází, si kultivují podporu svých spolustraníků dlouhá léta a hlasy mají pečlivě spočítané. Ostatně pozice předsedy přesně toto vyžaduje. Letos to ale bylo jinak. Mimo jiné kvůli tomu, že republikáni získali ve volbách v této komoře většinu jen velmi těsnou. Příležitostí se tak chopil a hrstka nespokojených republikánů, bez jejichž hlasů nový předseda vyhrát nemohl. To, že frakce republikánských kongresmanů zatápí svému lídrovi pod kotlem, není úplná novinka. V roce 2015 podobně potrápila skupina rebelujících republikánů pod vedením budoucí od Trumpova šéfa štábu Marka Meadowse tehdejšího předsedu sněmovny Johna Bergera. Ten se rozhodl, že si nechce kazit podobnými tahanicemi stáří a raději předčasně odešel do politického důchodu. O tom, jak nevděčná pozice předsedy může být, velmi dobře vypovídá to, že se po Bergerově odchodu nikdo ze zbylých relevantních republikánů moc neměl k tomu, aby se funkce chopil. Ne tak Kevin McCarthy, který přesně po funkci zjevně vaší dlouhou dobu. Ve zmíněném roce 2015 mu unikla, mimo jiné kvůli několika politickým škobrtnutím. Ale bylo jasné, že po vítězství v loňských volbách není silnější kandidát než právě on. Nicméně jestliže se jeho zmíněný předminulý republikánský předchůdce bannerem musel vypořádávat s rebely, je mi ze stran Tea Party, frakce Republikánské strany. McCarthy mu přibyly starosti o trampské kongresmany. Frakce přibližně 20 republikánů, která McCarthy mu zkomplikovala život, není úplně ideologicky koherentní. Jsou v ní zástupci jak zmíněných Tea Party libertarián u, tak právě trampy z ti typu Mata Gatese. Co je spojuje, je osobní nevraživost vůči osobě McCarthyho. Ta byla ale v průběhu hlasování poměrně planá, jelikož sami neměli žádného kandidáta, který by měl šanci McCarthyho porazit. Nastala tak komická situace, kdy rebelující republikáni nominovali na post předsedy sérii svých kolegů, kteří mnohdy sami podporovali McCarthyho. McCarthy nakonec vyhrál v 15. kole hlasování. Tak dlouho trvala volba předsedy naposledy před americkou občanskou válkou. Ale už teď je jasné, že to bude mít velmi těžké. Musel totiž republikánským vzbouřencům slíbit mnohé ústupky. Vedle jejich požadavků, aby na úkor svých služebně starších kolegů zasedli v klíčových výborech právě oni. Šlo především o pravidla určující, jak lze vyvolat hlasování o odvolání předsedy. Po McCarthyho ústupcích bude na vyvolání takového hlasování v praxi stačit nespokojenost de facto jediného kongresmana. V minulém kongresu se potřebovala shodnout většina strany. Je tu samozřejmě mnoho důvodů k obavě, jak své nově nabyté moci nad sněmovnou. Věru že hrstka republikánských rebelů spousta z nich už před dvěma lety během neslavného šestého ledna hlasovala proti certifikaci volebního vítězství Joea Bidena. Na druhou stranu je těžké nemít radost z toho, že se kongresmani vymohli decentralizaci moci ve své sněmovně. Ostatně opatrně tento výsledek chválili i někteří demokraté. Zdlouhavé hlasování o novém předsedovi sice bylo velkým mediálním cirkusem, který byl vyvolaný eufemisticky řečeno problematickými kongresmany. Jestli to ale znamená méně handlování za zavřenými dveřmi a více sice komických, ale transparentní hlasování, jako bylo toto, může vše mít i pozitivní dopady.