Vzpomenout si na nějaká zásadnější překvapení v české politice dá fušku. Tedy od těsné porážky hnutí ANO koalicí spolu roku 2021. Tehdy skoro zahřmělo, ale pak dlouho nic a bylo předem jasné, že vládní většina dříve nebo později nepřekvapivě prosadí zavedení korespondenční volby, o níž snil, když náhodou nespal Andrej Babiš ve své knize roku 2017, kdy šéfoval vládě hnutí ANO se sociálními demokraty, která měla korespondenční volbu v programovém prohlášení. Mezitím ale změnil názor asi pod dojmem z oné prohry o pár desítek 1000 hlasů, což je zhruba počet českých voličů žijících a pracujících nebo studujících v cizině, hlavně na západě, v Rusku, Číně nebo v KLDR je jich moc není a společně s SPD, kterému také Češi na západě zrovna nepřejí vynaložit značné úsilí. Lidem zvenku volbu nadále komplikovat, nebo čti doposud musejí často z ohromné dálky cestovat k zastupitelským úřadům nebo konzulátům, případně to dokonce vzdají. Tak je ale možné přijmout opačný pohled opozičních subjektů, že korespondenční volba skýtá obrovský potenciál být Pandořinu skříňku, až se objeví pochybnosti o důvěryhodnosti, jak pravil předseda ústavně-právního výboru sněmovny a místopředseda ano Radek Vondráček po pátečním schválení předlohy mířící nyní do Senátu a pak na Hrad, takže je lidově řečeno nejspíš vymalováno. Varování před neregulérností se však při vší snaze o objektivitu nemá o co opírat. Opakované prezidentské volby v Rakousku 2016 byly důsledkem poukázání na čistě formální věc. Některé obálky s korespondenčními hlasy se otevíraly o chvíli dříve, než byl stanovený čas. Žádné podfuky. Repríza také potvrdila Van der Bellena o vítězství a jiné excesy známy nejsou, o Trumpovi raději pomlčet. Překvapivé ovšem bylo, jak opozice střed přesto zviditelňoval, a i když na rozdíl od třeba důchodové otázky na jejím nemůže sbírat body. Obstruovala se však ve velkém. Nad předlohou sněmovna celkem rokovala 96 hodin a Tomio Okamura 18. ledna hovořil, byť většinou o něčem jiném, rekordně skoro 11 hodin bez pauzy, přičemž věděl, že korespondenční volba jeho voličům mnoho neříká a vládní strany stejně dojdou cíle, tedy podle nich přiřadit ČR k většině civilizovaných států. Nicméně když Vondráček říká, že si pěti koalice s věci udělala fetiš, není to úplně od věci. Hlasy z ciziny mohou být vládním stranám velmi užitečné. Tím se ale nic nemění na principu zachovat se k občanům v zahraničí konečně vstřícně. Opozice by pak naopak mohla přemítat, jak přesvědčit Čechy na západě, aby aspoň o trochu víc, volili také ji. To by teprve bylo překvapení.