Názory a argumenty

Ondřej Konrád: Korespondenční volba před cílovou páskou

Názory a argumenty

Ondřej Konrád: Korespondenční volba před cílovou páskou
Korespondenční volby (ilustrační foto)

Plus

Vzpomenout si na nějaká zásadnější překvapení v české politice dá fušku. Tedy od těsné porážky hnutí ANO koalicí SPOLU roku 2021. Tehdy skoro zahřmělo. Ale pak dlouho skoro nic. 
Ondřej Konrád

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Vzpomenout si na nějaká zásadnější překvapení v české politice dá fušku. Tedy od těsné porážky hnutí ANO koalicí spolu roku 2021. Tehdy skoro zahřmělo, ale pak dlouho nic a bylo předem jasné, že vládní většina dříve nebo později nepřekvapivě prosadí zavedení korespondenční volby, o níž snil, když náhodou nespal Andrej Babiš ve své knize roku 2017, kdy šéfoval vládě hnutí ANO se sociálními demokraty, která měla korespondenční volbu v programovém prohlášení. Mezitím ale změnil názor asi pod dojmem z oné prohry o pár desítek 1000 hlasů, což je zhruba počet českých voličů žijících a pracujících nebo studujících v cizině, hlavně na západě, v Rusku, Číně nebo v KLDR je jich moc není a společně s SPD, kterému také Češi na západě zrovna nepřejí vynaložit značné úsilí. Lidem zvenku volbu nadále komplikovat, nebo čti doposud musejí často z ohromné dálky cestovat k zastupitelským úřadům nebo konzulátům, případně to dokonce vzdají. Tak je ale možné přijmout opačný pohled opozičních subjektů, že korespondenční volba skýtá obrovský potenciál být Pandořinu skříňku, až se objeví pochybnosti o důvěryhodnosti, jak pravil předseda ústavně-právního výboru sněmovny a místopředseda ano Radek Vondráček po pátečním schválení předlohy mířící nyní do Senátu a pak na Hrad, takže je lidově řečeno nejspíš vymalováno. Varování před neregulérností se však při vší snaze o objektivitu nemá o co opírat. Opakované prezidentské volby v Rakousku 2016 byly důsledkem poukázání na čistě formální věc. Některé obálky s korespondenčními hlasy se otevíraly o chvíli dříve, než byl stanovený čas. Žádné podfuky. Repríza také potvrdila Van der Bellena o vítězství a jiné excesy známy nejsou, o Trumpovi raději pomlčet. Překvapivé ovšem bylo, jak opozice střed přesto zviditelňoval, a i když na rozdíl od třeba důchodové otázky na jejím nemůže sbírat body. Obstruovala se však ve velkém. Nad předlohou sněmovna celkem rokovala 96 hodin a Tomio Okamura 18. ledna hovořil, byť většinou o něčem jiném, rekordně skoro 11 hodin bez pauzy, přičemž věděl, že korespondenční volba jeho voličům mnoho neříká a vládní strany stejně dojdou cíle, tedy podle nich přiřadit ČR k většině civilizovaných států. Nicméně když Vondráček říká, že si pěti koalice s věci udělala fetiš, není to úplně od věci. Hlasy z ciziny mohou být vládním stranám velmi užitečné. Tím se ale nic nemění na principu zachovat se k občanům v zahraničí konečně vstřícně. Opozice by pak naopak mohla přemítat, jak přesvědčit Čechy na západě, aby aspoň o trochu víc, volili také ji. To by teprve bylo překvapení.