Když se v Hollywoodu začal chystat film o otci atomové bomby, jeho tvůrci i ještě netušili, že až se snímek dostane k divákům, bude zrovna ruský vůdce každou chvíli strašit svět jadernou zbraní, která se v historii užila jen na Hirošimu a Nagasaki, čili v roce 1945 a tehdy z rukou Roberta Oppenheimer a respektive jeho rozsáhlého týmu pracujícího na převratném projektu v armádou vybudované městě na odlehlé náhorní plošině v Los Alamos ve státě Nové Mexiko, kde ředitel tajné laboratoře Oppenheimer shromáždil roku 943 vědecký výkvět de facto k závodu s Němci o rozhodující prvenství jaderné bomby. A když se Hitlerova říše rozpadla, pak k ukončení vleklé a krvavé války s Japonskem. A ovšem i jako demonstraci nevídaného účinku bomby před stali novými očima. To a ovšem i cesta, jak se mladý fyzik postupně stává světovou vědeckou celebritou a osobou vyvolenou k zásadnímu kroku pro americkou bezpečnost. A to i přes sympatie k levici a řadu přátel v komunistické straně. USA je jedna linie uhrančivého filmu Christophera Nolana a druhá, mimochodem černobílá, je volnou, ale poměrně věrnou rekonstrukcí tažení proti Neymarovi v prvé polovině 50. let, kdy se veřejně vyjadřoval jak nadbytečnosti bomby vodíkové, tak k potřebě mezinárodní kontroly jaderných zbraní, na což ale v časech nejtužší studené války ještě stále hrozící překlopit se do horké, nechtěla republikánská administrativa slyšet a Oppenheimer se ocital před různými výbory. Loajalitu vůči USA sice prokázal, ale neobhájil bezpečnostní prověrku, bez níž nemohl mít vliv na další vývoj zbrojení. Proč na tuto etapu Oppenheimer dráhy kladli autoři filmu důraz. Je ovšem zřejmé v USA je levice s pravicí po Trumpově prezidentství v klinči jako už dlouho ne. A filmaři, stejně jako tamní umělci jiných odvětví mají povětšinou sklon dívat se na republikány dost skepticky. Filmu však třeba přiznat, že Oppenheimer přístupu ovlivněném jednak větším účinkem hirošimské bomby, než kdo předpokládal, a následně tedy vyvstal i my otázkami morální povahy nijak otevřeně nestranní, jen poukazuje na poněkud nefér vedené řízení ohledně oné bezpečnostní prověrky. A především je Oppenheimer nesmírně působivý snímek. Příběh mimořádně nadaného a široce vzdělaného muže, který dokázal splnit náročný úkol v historicky vypjaté chvíli a který, i kdyby se byl věnoval jen čistě vědě a dotáhl své myšlenky už ze 30. let, zřejmě by jednoho dne odešel s Nobelovou cenou za objev černých děr ve vesmíru, že shodou okolností film současné chvíli plní kina na celém světě stejnou měrou jako ten o oživlé panence. A že ta má jméno Barbie, zatímco slovutnému fyzikovi říkali kolegové výhradně opijí. Je ovšem pouhou souhrou náhod.