Uvnitř Pirátské strany se možná uvažovalo o variantě odchodu z vlády s dostatečným předstihem, aby to těsně před volbami nevypadala moc vypočítavě a také s uvěřitelnou záminkou, kterou jim nakonec poskytl premiér. Odvoláním předsedy Bartoše z ministerského postu, ale Piráti na to zjevně nebyli připraveni a reagovali chaoticky, což je stav, z něhož se patrně ještě nevymanily. A kupříkladu místopředsedkyně sněmovny Olga Richterová pokračuje v dikci nešťastné tiskové konference ihned po Bartošově pádu prohlášením, že už není důvod mlčet o propojení ODS s byznysem, což leckoho nepříjemně překvapuje. Sprostě nějakého důvodu tři roky Piráti mlčeli a nejednou se rozpovídají jako nějaký zhrzený životní partner. A na frak dostávají tím pádem i další vládní strany. Jestliže údajně nikdy ne opuštěné kmotrovství občanských demokratů nadále přehlížejí. Co je ovšem podstatné, pirátská strana potřebuje někoho. Za Ivana Bartoše, který s dvouletou přestávkou vedl stranu od roku 2009, je známou a v podstatě spíš pozitivně vnímanou osobností a rozhodně není lehce nahraditelný. Však se také mnoho lidí do vedení strany nedere. Ta se totiž také teprve rozkoukává v roli konstruktivní opozice vůči vládním uskupení, jehož byla ještě před měsícem součástí. A nemá se kde inspirovat nebo poučit, protože v takové situaci žádný subjekt zatím nebyl. Nepočítáme-li rozpad VV roku 2012, kdy ale v Nečasově vládě pak ještě rok dožíval odštěpek lidem Karolíny Peake. Volba celého předsednictva po debaklu v krajských volbách odstoupivšího. Což ale neznamená, že se v tom novém někteří dosavadní místopředsedové znovu neobjeví. Je v plánu až na závěr první listopadové dekády. Zatím se radí kandidatury na nejvyšší post a padají jména jako exces. Europoslanec Kolaja proti nim už ale mimo jiné hovoří, že mandát v květnu neobhájil, zatímco křeslo v Evropském parlamentu nadále držící Markéta Gregorová by asi bez šance nebyla. Její spíše levicové názory části strany konvenují, ale z Bruselu nebo ze Štrasburku se momentálně oslabena strana konsoliduje dost špatně. Problematická je také kandidatura bývalého senátora Lukáše Wagenknechta. Opět z toho prostého důvodu, že mandát neobhájil. Pár dní trvalo, než se o předsednictví přihlásil po Bartošovi asi vůbec nejznámější pirát Zdeněk Hřib, dříve pražský primátor, nyní na magistrátu náměstek pro dopravu. Figura, tedy s nepominutelnou zkušeností. Hřib, jak pravil, má v úmyslu stranu vycentrovat, což je sice termín cyklistických mechaniků, ale zřejmě srozumitelný. Jenomže poté, co Piráti opustili vládní uskupení s tím, že je přece Fiala vyhodil, po nějaké středové politice asi moc netouží a líbilo by se jim naopak zůstat po Jirásko v Rusku proti všem, což je sice odbojně pěkné, jenže z toho nic neplyne. Žádná kýžená témata tak prosadit nejdou a hřib to ví velmi dobře. Je ovšem otázka, jestli o tom může přesvědčit momentálně rozhárané stranické fórum, které se zatím ještě nemusí ošívat nad mírně klesajícím číslem volebních preferencí. To se ale může začít prudčeji snižovat, jak nevládní Piráti se čtyřmi poslanci zvolna sejdou z očí, a tedy i s myslí.