Když zhruba rok po konci mise hlavy státu Miloš Zeman náhle vzkázal národu, že neodejde z politiky, moc to nerezonovalo. Spíš si toho, upřímně řečeno, málokdo všiml. Ale jakousi aktivitu bylo možno pozorovat. Účastnil se třeba sjezdu České suverenity sociální demokracie, kterou následně podpořil. V eurovolbách jde však subjekt vedený Jiřím Paroubkem. Získal sedm a půl 1000 hlasů, tedy o čtvrt %. Zeman také hovořil na konferenci SPD a celkem dost se na jaře probíral křest jeho knihy spiknutí požádaný pro mnohé nepochopitelně v arcibiskupském paláci. Zeman pak projevuje ochotu veřejně se vyjadřovat. Kupříkladu tak čerstvě učinil poměrně rozsáhlým rozhovorem pro server. Aktuálně, jelikož je před krajskými a senátními volbami, nelze ve veřejnoprávním médiu jeho názory na českou politiku rozebírat, natož komentovat. Ale ostatně není obtížné si představit, kterou koalici by Zeman rád viděl u moci po všeobecných volbách v příštím roce. Koho považuje za podstatné osobnosti? Jakou transformaci by podle něho měla podniknout předsedkyně jisté mimo sněmovní strany a nikoho? Zeman velmi podporuje v senátních volbách jednoho pražského obvodu. Jak se říká, chytrému napověz. A pokud jde o politiku zahraniční, pak zase není překvapením, že by on, kdyby měl tu možnost, jednal s Putinem i jak moc si váží Orbánovi spanilé cesty do Kyjeva, Moskvy a Pekingu. Samozřejmě hovořit prakticky o čemkoli s médii, pokud o to mají zájem, je exprezidentovo svaté právo. Považovat to však za ohlášené setrvávání v politice, neřku-li příslovečný prst na tepu doby, by však bylo aspoň prozatím dost nadnesené a je v obecné paměti, že subjekty, které Zeman v posledních 20 letech otevřeně tlačil, vykazovaly při žalostné výsledky a potichu hynuli, takže o jeho angažmá dost možná pro jistotu není ani zájem. Maximálně jej tu a tam zase někdo pozve jako seniorní veličinu na sjezd. Zeman se ale snad může utěšovat, že je někteří lidé stále ještě obdivují pro jeho na odiv vystavovanou vzdělanost a sečtělost, aniž by však tušili, že jsou mnohdy častováni citáty nejen nepřesnými, ale i přímo popletenými, čehož se koneckonců dopustil také v rozhovoru pro Aktuálně.cz, když vysvětloval, že může podporovat i političku z nich. Přitom ne ve všem souhlasí. Pro zpestření bych citoval Jana Wericha, který říkal když tu není ten, koho mám rád, mám rád toho, který tady je. Werich cosi podobného ovšem neříkal, nýbrž zpíval jako vodník Čech tam. A jde o zábavné krédo celoživotního sukničkáře v textu písně napsané společně s Leskovcem. Takže kdo ví, od koho vlastně správně znějící slogan je není-li tu ta, kterou mám tak rád, tak mám rád tu, která je tu, což je navíc škoda. Doslova totéž jako v originálu songu z muzikálu divotvorný hrnec ven a m nad Neal. Daniels a Eva a Ivo a jemný. Je těžko říct, jestli ta výše zmíněné, avšak korektně nejmenované předsedkyni udělá vážně radost.