Každoročně před Vánoci se snažím vykonat dobré skutky, na které po celý rok nemám čas nebo peníze. Tedy spíše se zbavit špatného svědomí, abych s ním nešel do nového roku. Na stole jsi mi nakupily obálky s výzvami od humanitárně zaměřených obecně prospěšných společností. Jsou to například Fondu ohrožených dětí, který pomáhá potřebným dětem prostřednictvím známého Klokánku Centrum Bazalka, které už 16 let pomáhá rodinám s těžkým kombinovaným postižením. Obecně prospěšná společnost spolu dětem pomáhá dětem v dětských domovech. Nadační fond no má nese název po těžké nemoci, která ničí tkáň, a podporuji léčení v nejchudších oblastech, nemluvě o zdravotních klaunech hrou s vysilujících dlouhodobě hospitalizované děti. Těch obálek je slušných pak a v každé z nich je dopis s oslovením vážený pane Vaculíku. Tak to mi píšou několikrát do roka. Některé z nich mít naléhavě vyzývají k finančnímu daru. Možná i každý měsíc a já tak maximálně dvakrát do roka některou společnost namátkou vyberu a pošlu jí nějaké peníze. Ale až teď ku konci roku jim všem radí bez velkého přemýšlení pošlu po tisícikoruně. Proč? Bez velkého přemýšlení. Abych nezačal mudrovat nad tím, že všechny ty výzvy, i velké obálky, v nichž jsou navíc různé pozornosti jako propisovací tužka, kalendáře, nákupní tašky, obrázky do malých obálek atd. jsou pracnější a nákladnější, který stojí více peněz. Zvláště při dnešní drahotě, než je ten můj finanční dar. Jsem nešťastný, proč mě k dobročinnosti tak často vyzývají? Vzhledem k tomu mé příspěvky jsou opravdu nedostatečné a já podléhám mylné radosti z toho, jak jsem postiženým dětem pomohla. Ony některé ty společnosti dokonce posílají výzvy i mému tatínkovi, který by byl téměř stoletý, ale už sedm let nežije, tak dostává také dárečky. Posledně to byla píšťalka, přestože si na ni zapískal či nemůže. A já jim už dávno napsal, že nežije. Ale jim to nevadí. Ano. Když nad tím člověk přemýšlí, chtěl bičem humanitárním společnostem poradit, aby neposílali žádné výzvy a ani já jim nebudu posílat žádné peníze a bude to pro ně i pro mě finančně výhodnější. Jak ale říkával páter Škach, za totality odstrčený farář v Mnichově ve Slavkovském lese. Na tu úmyslem dobrého skutku se zásadně nemá přemýšlet. Rozum se má úplně vynechat, protože on by vám v konání dobrého skutku velice rozumně zabránil. A tak i letos fondům a společnostem, co se mi nakupily na stole a které se obětavě starají o děti opuštěné i těžce nemocné nebo pomáhají lidem v těžkých situacích. Pošlu po tisícikoruně a vynechat rozum se necháme zahřát dobrým pocitem, že jsem v rámci svých možností těm potřebným přece jen trochu pomohl.