Když v lednu 1968 se reformní komunisté odhodlali Antonína Novotného zbavit funkce prvního tajemníka ÚV KSČ a pak také ho sesadit i z funkce prezidenta. Obávali se, co na to řekne Brežněv, protože i o tom rozhodovala Moskva. Tehdy Brežněv prohlásil onu známou větu je to vaše tělo. Brežněv totiž Novotného jako Chruščova oblíbence neměl rád, a tím byla cesta k tzv. pražskému jaru a obrodnému procesu otevřena. Netrvalo dlouho. Pouze do 21. srpna 1968, kdy ukončila okupace vojsky Varšavské smlouvy. Podepsání moskevského protokolu o tzv. bratrské pomoci jsme měli za zradu našich představitelů s výjimkou Františka Kriegla, člena ÚV KSČ, který nepodepsal. Tehdy se nám zdálo, že to pouze Brežněv se zbláznil a vzývali jsme Lenina, aby se vzbudil. Mohli jsme se snad domnívat, že kdyby naši představitelé nepodepsali, Brežněv by strčil lejstra do aktovky a řekl dá a je to vaše. Dělo. Co by se asi stalo? K jakému násilí by mohlo dojít, si umíme představit asi až dneska po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu. I když maďarské události z roku 1956 ještě byly živé i po srpnové okupaci. I přes tuto zkušenost náš vztah k Rusku zůstal sentimentální. Viníkem naší okupace nebylo Rusko, ale Moskva a její zkostnatělá komunistická bolševická ideologie. A tento omyl mnozí podnes nepřehodnotili, takže silnější Evropu a její sjednocení považují za škodlivé. V obavě, aby neutrpěly naše národní zájmy. Jaké vlastně jsou snahy o sjednocení Evropy? Mají bohatou historii už od roku 1922. Richard Mikuláš hrabě, pokud nohou ve k alergii, prosazuje novou ideu, pane EU, která má zmírnit hrozbu druhé světové války. Pro tuto myšlenku získává významné osobnosti a politiky. Také Tomáše Garrigue Masaryka, který byl příznivcem federativního uspořádání. Hrabě kurt nohou ve k alergii žijící na zámku v Poběžovicích se také stává prvním prezidentem mezinárodní pana EU. Pan EU se sice neprosadil a kvůli asi svému poněkud rakousko-uherské mu půdorysu a později kvůli druhé světové válce, ale stala se úhelným kamenem naší EU. O Rusku dluhové k alergii napsal dějiny. Staví Evropu před rozhodnutí buď se povznese nadnárodní nepřátelství a sjednotí se do státního společenství, nebo padne za oběť ruské dobyvačnosti. Ruský imperialismus je daný jednou pro vždy v okamžiku, kdy se mu naskytne možnost podřídit si Evropu. Rusko tuto možnost uskuteční, ať už bude rudé, či bílé, dále napsal. Spolek s Ruskem směřuje k válce, spolek evropský k míru. Že ruská spojenecká politika ústí do rudé nebo bílé diktatury, evropská do demokracie, k tomu netřeba nic dodávat.