Nejen v Německu, ale také u nás se stále více voličů odklání od liberální demokracie a přiklání k pravicovému nebo levicovému extremismu. Podle některých politologů to však neznamená, že by tito voliči tak prahli po diktatuře proletariátu nebo našemu vazalství k Rusku, a to i když si pořídí tričko s Leninem. Nebo že by tak vítali nějaký autoritářský způsob vlády s rasistickými tendencemi. Toliko se jim zdá, že liberální demokraté jim málo naslouchají. Nebo jim nechtějí rozumět. Vždyť oni pouze odmítají přepjatou vojenskou pomoc napadené Ukrajině a s tím spojenou příliš vstřícnou migrační politiku. Jde jim o naši udržitelnou životní úroveň, pro niž současná vláda není zárukou. Mohli by sice žádat větší sociální ohleduplnost a sociální smír, ale o to jim tolik nejde, protože i to by mohlo být na úkor jejich život.

Ní úrovně. Důkazem je propadu strana se sociálním programem a posláním u nás například sociálních demokratů. Pozorná vláda či vůbec liberální demokracie by voličům, jimž jde o obranu blahobytu, měla vyjít vstříc. A to je podle mého přesně to, co by liberální demokracie udělat neměla, protože ona starost o Ukrajinu je možná na jejich politice to nejcennější, co nyní po vpádu Ruska na Ukrajinu máme. Po zkušenostech z druhé světové války a poznání historie bývalého Sovětského svazu a není vývoje v Rusku si jen bloud může myslet, že porobení Ukrajiny a její násilné začlenění do ruského impéria může něčemu prospět. V té zemi by pak nastaly velmi podobné poměry, jaké naši rodiče poznali v hitlerovském protektorátu Čechy a Morava. Pokud by Volodymyr Zelenskyj neemigroval, byl viděn jako odpraven. Asi jim 1000 obránců Ukrajiny. A nepřejme si tu migrační vlnu, která by pak následovala. Tím by se Putin ovšem nezastavil. Naopak takové vítězství bylo posílilo v další imperiální rozpínavosti, protože tak už to, jak víme z historie, bývá. Polovina voličů by prý přivítal a pád současné vlády. To však si přeje spíše kvůli obavy o naši životní úroveň, nikoli v zájmu zachování svobody naší a demokratických států v Evropě, nikoli v zájmu postavení svobodné a silné Evropy ve světě. Proto přemýšlím, jestli není nějaká chyba, tak je v té společnosti, která si tyto souvislosti nepřipouští nebo si je připouštět nechce. Vždyť pomoc Ukrajině a její svoboda by nás neměla rozdělovat, ale naopak spojovat. Zachování demokracie v Evropě není záležitostí tzv. sluníčkářů nebo kavárenských povalečů, ale celé naší společnosti, tedy dělníků.

Rolníků a pracující inteligence.