Českem obchází strašidlo strašidlo komunismu. Přesněji řečeno strašidlo bývalých komunistů, kteří se ucházejí o post prezidenta. Je to směšné zejména ve chvíli, kdy komunistická strana zmizela z parlamentu a podle všeho se nevrátí. A nemá tedy a zřejmě ani mít nebude prakticky žádnou moc. Komunistická ideologie zůstává jen jako resentimenty, kterým se pro vyvolání emocí hází.

Kdykoliv chybí věcná argumentace. A to sedí. Teď přitom 70 % voličů, bezmála 4 miliony lidí, s klidem hodilo do uren lístky se jmény lidí, kteří byli před 30 lety ve straně generál Pavel čtyři roky, expremiér Babiš devět let. Jeden se cvičilo pro vojenskou rozvědku, druhý spolupracoval s StB. Pro jejich voliče ale není důležité, co bylo tehdy, nýbrž chce teď. Jakou kariéru udělali po revoluci, jakými hodnotami, postoji a postupy se vyznačují, jakou stopu za sebou po roce 1989 zanechávají. Voliči hodnotí postkomunistickou éru, což se u řady politiků tělo i v minulosti. Premiérovi a prezidentovi Miloši Zemanovi členství ve straně nikdo nevyčítal. Byl řadovým členem, navíc vstupoval během Pražského jara v roce 968. Vyhodili ho o dva roky později kvůli nesouhlasu s invazí vojsk. Zemana o členství se tak bude škoda jako čest a vyznamenání. Vstupoval přece kvůli reformě a komunismu s lidskou tváří. A když se změna ukázala nemožnou, ze strany zmizel. Nikdo ale moc neví, jak to bylo doopravdy. Zeman nebyl jediný nejoblíbenější český politik po roce 1989 s komunistickou minulostí. Ministr hospodářství v Klausově vládě, dnes prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý byl dlouhodobě nejoblíbenějším českým politikem první poloviny 90. let. Jeho jedenáctileté členství ve straně nikomu moc nevadilo. Ani to, že Dlouhý byl v první vládě vlastně zástupce komunistů. Rychle ale ze strany zmizel. Lidé ho měli rádi jako ekonoma, který umí vysvětlit reformní kroky. Důvěřovali jeho schopnostem. Věřili, že bezpečně převede Česko spolu s Klausem od socialismu ke kapitalismu? Druhé kolo prezidentské volby vrácení do minulosti nikomu nevyhne. Špinit se navzájem komunistickým nánosem nedává moc smysl. A to i proto, že ho většina voličů dávno vytěsnil. V lepším případě zpracovala. Postkomunistických 33 let. Kariéře kandidátů bude mnohem důležitějších. Strašidlo komunismu možná ještě nechá mnoho voličů domů a ti ostatní se ale rozhodnou podle toho, jak vidí práci a vystupování kandidátů v demokratickém režimu a do jaké míry se s ním mohou ztotožnit. Většina voličů Andreje Babiše v televizních anketách říká známe ho, víme, jak se chová, jak na nás myslí, je náš. Příznivci Petra Pavla jsou hrdí na generálovu práci pro armádu a Severoatlantickou alianci, která je dnes pilířem české bezpečnosti. Česko volí prezidenta na dalších pět let. Prezidenta minulosti. Nakonec možná je to pro vývoj občanské společnosti psychologicky důležité, že se prezidentem stane někdo, kdo si zadal s režimem strany víc než mlčící většina, která ale také nemá svědomí čisté. Nová hlava státu by v tomto smyslu mohla být prezidentem usmíření, ale nikoli zapomnění. Prezidentem, který si svou minulost odpracuje službou republice, která se tak série nekonečného návratu strašila komunismu přesune konečně o kus dál. Postkomunismus hlavách musí po těch 30 letech už jednou skončit. A nemusíme vůbec čekat na to, až všichni staří komunisté umřou a zmizí i se svou stranou navždy v propadlišti dějin.