Sezona filmových cen v Česku skončila předáním Českých lvů. Celá filmová branže se teď může soustředit na Oscary, které budou předány už v neděli. Bude to ještě zajímavá konfrontace českých filmů s tím, co se točí ve světě, s terénem globálního zábavního průmyslu, který pořád ještě dokáže být uměním. Český film ani letos v oscarovém klání neuspěl. Filmovému režiséra Petra Václava byl pro americké akademiky zřejmě málo dramatický, až manýristický, uzavřený do sebe. Příběh skladatele Josefa Myslivečka, hledajícího jemnou hranici mezi božským tvůrcem a podbízivým populárním umělcem, v Americe nevidí. Pro ně je tam přece vždy obojí. Tak jako ve filmu o králi rokenrolu Elvise nominovaném na Oscara. Petr Václav nakonec vyhrál svého českého lva. Oceněna byla jeho osobitost, ale i vytrvalost, vždyť svůj film 11 let vydupal ze země. Cena za trpělivost a odvahu být jiných svůj, patří k tradici cen České filmové a televizní akademie. I taková je nabarvené ptáče Václava Marhoula, rovněž nominované za Česko do boje o Oscary českých lvech. Platí, že kdo je poslanec, skoro bude později. I nejlepší český film roku, to byla také cena za odolnost a filmařskou vytrvalost. Letošní filmové ceny stále zbytečný, odívané do snobských rok a legračních společenských kostýmů ukázaly, že český film je v mnoha ohledech nadále solitérní. Dělají se originály, jako byl boje mu ale příliš osobité, autorské. Takže je svět, který úspěšní blinkr repo v drogové kultuře mladých lidí zaujal svou dynamiku tempem, v němž se odehrává obrazem a střihem mobilního telefonu. Bylo toto výzkum na výprava do subkultury určující vkus budoucí generace, ale spíše hra s tématem a technologii? Jistě, byla to jízda, o tom není sporu, ale pouze surfování na moderní technologické vlně a příchuť angažované morality je na dobrý film a halu a rvete režiséra Maška. Největší favorit Českých lvů si nakonec odnesl ceny za scénář, herecký výkon Michala Kerna v roli magického manipulátora ďábelské duše, která hraje svou hru s velkými dějinami. Filmoví kritici dali Arnoldovi i cenu za nejlepší film. Byl vynalézavý, překvapivý, magickou kruhovou strukturou.

Vtahující intimita setkání osobnosti s historickou nutností ideologií zachycena silně a přitom neobyčejně mnohem přesvědčivěji než v šarlatánovi režisérky Hollandové a jiných pokusech předvádět jak marný boj geniálních lidí s politickou mašinérií anebo film slovo režisérky Parkanové ve výběru poněkud opomenuty. Jde tato dějinná hra najednou obyčejným lidským přesvědčením o síle rodina hustého. České filmové ceny ukázali nebývalý pohyb v českém filmu, spoustu nových projektů, velmi osobitých, i když často na nich jen tím dokázat, že to dokážeme, že i v Česku umíme točit filmy podobně dobře jako ve světě. Není to ještě nová nová česká filmová vlna, ale alespoň příslib něčeho, co opravdu snad přichází. Příslib nové citlivosti, která už nebude kopírovat zahraniční vzory, ani se nebude uzavírat s mini problémech české společnosti, ale uvidí a ucítí změny, které stále ještě neviditelně, ale citelně ji budou celým světem. Film je dál hlavně a především lidová zábava, jak to říkal Jiří Mencl, ale také filozofie a myšlení svého druhu prostor, v němž si můžeme srovnat, s kým jsme, odkud jdeme a kam se řítíme, a objevovat přitom nové cesty a světy. Až tím Nová citlivost nakazí místní film, probudí se k lepšímu a plnějšímu životu i Český lev.