Německo čekají předčasné volby. Vláda Olafa Schulze v současné podobě končí poté, co kancléř vyhodil ministra financí Christiana Lindnera. Protože ten je také předsedou liberálů z FDP, šel se svým předsedou i zbytek vládních členů za tuto stranu. Byl to od kancléře nečekaný krok. Šolc proslul jako váha v cyklu člověk ne konečného kompromisu, který drží status quo. A dokud to jde. I s Christianem Lindnerem se dohaduje dlouho. Ministr financí hrál svou stranickou hru, ostatně jako všichni ve vládě. Problémy v tom, že FDP se dlouhodobě ocitla pod pěti procentní volební hranicí a ve srovnání s minulými volbami ztratila bezmála sedm %, tak hra na sebe byla stále bezohlednější. Ještě hůře je na tom kancléřova sociální demokracie. SPD má momentálně 15 procentní podporu, což je o 10 procentních bodů níže než v minulých volbách. Kancléř Scholz tedy potřeboval silnější sociální a hospodářskou politiku vlády, ministr financí Lindner naopak přísnější rozpočtovou politiku, aby dostál slibům svým liberálním voličům. To, co se v dobrých časech mohl srovnat v jedné vládě, se najednou spojit nedalo a vláda logicky padá. Šulce nakonec přece jen zachoval jako politik. Nečekal na to, až Linder se svou stranou spektakulárně vystoupí z kabinetu, protože s rudými a zelenými socialisty to zkrátka nejde. Šolc udělal krok napřed a propustil FDP, že semaforové koalice sám. Ve světle pádu kabinetu, k němuž tak jako tak došlo, se to jeví jako nepodstatné, ale opak je pravdou. Show dnes bojuje o budoucí vládu, o vlastní tvář, kterou si potřebuje zachovat pro příští parlamentní klání, které se uskuteční téměř jistě dříve než za plánovaných 10 měsíců. Výjimečnou rozhodností si lídr SPD udržel jisté politické tempu do dalších týdnů, které přijdou. Scholtz v lednu požádá o důvěru. Pokud ji nedostane, což je pravděpodobné, budou v březnu předčasné volby, a tak bude Šulcová SPD bojovat o všechno. Potřebuje získat maximum možného, by mohla být téměř jistému vítězi voleb s opoziční CDU po ruce a měla dobrou vyjednávací pozici. CDU drží v posledních průzkumech 32 % hlasů, SPD 15 % jich. Velká koalice je přitom asi jediné řešení do budoucna. Zelení zeslábly na 10 % a velká část CDU je viní za špatnou hospodářskou, zejména energetickou politiku. Do vlády je nechce. Krajní kritici liberální demokracie z Alternativy pro Německo jsou sice dále druhou nejsilnější stranou a mají v průzkumech trvale 18 %, CDU ale s nimi nejde ani v zemských vládách. Že by to udělala na spolkové úrovni, je zcela vyloučeno. Kancléř šel co tedy na poslední chvíli dopustil nečekaného politického činu, který by mu měl udržet pozici v příští vládě? Naděje jistě umírá poslední, ale těžké si představit, že by SPD udržela na špici někoho, kdo je spoluodpovědný za pád vlády, nichž sociální demokracie měla dominovat a plnit maximum svého programu. Koalice CDU a SPD je po předčasných volbách asi nejlepším řešením. Dá se ale očekávat, že bude už bez Olafa Scholze, pokud se mu nepodaří ve volbách prudce zvednout zisky své strany. Uvidíme v březnu, zda mu vyhazov Lindnera a dobrovolný konec vlády nakonec přece jenom prodlouží jeho vrcholný politický život.