K dění na Ukrajině musí ČR zaujmout jednoznačnou pozici. Tu by mělo zajistit usnesení přijaté na mimořádné sněmovní schůzi. Alespoň takovou představu má o smyslu rokování poslanců šéf pirátské frakce Jakub Michálek. Původně bylo jednání svoláno jako reakce na uniklý e-mail Andreje Babiše. V něm žádal vypracování podkladů k osobnímu výpadu vůči ministru zahraničí Janu Lipavskému. Ten si pozornost šéfa hnutí ANO vysloužil úvahou o tom, zda některé Babišovy výroky k dění na Ukrajině nepředstavují bezpečnostní riziko. Vládní koalice nakonec označila jako hlavní důvod mimořádné schůze právě bezpečnostní hrozby. Ty se mají týkat postoji českých politiků k dění na Ukrajině. Zahraniční politiku, a tudíž i vztah k ruské agresi určuje vláda. Zemi v zahraničí reprezentuje prezident. Současné době je zřejmé, že oficiální hlas Česka zní jednotně a neexistují pochyby o tom, na čí straně ČR v konfliktu po celou dobu stojí. Nejnovějším příkladem je v zahraničí oceňovaná aktivita Česka týkající se zajištění dostatku munice pro Ukrajinu. Základních bodech týkajících se ruské agrese nebo členství země v NATO panuje shoda mezi vládní koalicí a nejsilnější opoziční stranou, tedy hnutím ANO. Přesto byla svolána mimořádná schůze, která má ujistit o tom, že tomu tak skutečně je. Směrem k našim spojencům je to poněkud nadbytečné gesto, protože oni to vědí a opakovaně se o tom na konkrétních činech přesvědčují. Zároveň to neznamená, že by obecná shoda v zahraniční politice nemohla být narušována směrem k tuzemským voličům. Andrej Babiš se snaží využít negativní postoj části občanů k podpoře Ukrajiny. Slibuje si od toho další růst volebních preferencí. Proto například v kampani před prezidentskými volbami tvrdil, že nás Petr Pavel zatáhne do války, zatímco on zajistí mír. Vláda čelila od představitelů hnutí ANO a SPD kritice, že se více stará o Ukrajinu než o občany Česka. Na mírovou strunu hrají občas různí představitelé hnutí ANO. Účelem má být vykreslení politických oponentů jako válečných štváčů, kteří by do války chtěli posílat vlastní děti. Zkrátka ukrajinská karta bývá využívána, chcete-li zneužívána ve vnitropolitickém boji. Andrej Babiš de facto hraje na obě strany. Výsledkem může být velký zisk nebo také ztráta. To v momentu, kdy to přežene a odradí část svých voličů. Andrej Babiš tak v tuto chvíli představuje především riziko pro vládní koalici, že ji ve sněmovních volbách drtivě porazí a ujme se vlády v této zemi. Pokud by v roli premiéra začal hrát střídavě na ukrajinskou a proti ukrajinskou strunu, stal by se těžko předvídatelným. V tom případě by se mohl stát bezpečnostním rizikem pro tuto zemi.