Bezpečnostní situace ve světě se zhoršuje. Konkrétní hrozby se přibližují k ČR. Podle náčelníka generálního štábu Karla Řehky se jim díváme přímo do tváře, zatím stále ještě zprostředkovaně, například pomocí záběrů z ukrajinské fronty. Nejenom. Ony naléhavě připomínají, že ČR potřebuje mít funkční a kvalitní obranu země. Nelze při ní pasivně spoléhat na naše členství v NATO. Česká armáda se musí měnit tak, aby mohla plnit nové úkoly, které před ní stojí. K tomu potřebuje dostatek peněz a hlavně lidí. Na obranu země by každý rok měly ze státního rozpočtu směřovat minimálně dvě % hrubého domácího produktu. Alespoň se k tomu země při vstupu do NATO zavázala. Zároveň dlouhá léta to nebyla schopna plnit. Nyní už požadovanou částku na obranu může alespoň teoreticky vykázat. Do výdajů totiž započítává i peníze z jiných rozpočtových kapitol než z té určené pro ministerstvo obrany. Zdaleka ne všechny položky přitom odpovídají představám Severoatlantické aliance, co lze za skutečné výdaje na obranu vydávat. Přesto jsou armádní příjmy výrazně vyšší, než tomu bylo v minulosti. Zároveň je velmi pravděpodobné, že nadále porostou. Více peněz by mělo znamenat lepší techniku, zbraně, zázemí a také více kvalitně zaplacených lidí. Tato představa je zatím vzdálená realitě. Přinejmenším v tom, že se armádě nedaří naplňovat plánované stavy. Profesionálních vojáků je výrazně méně, než by odpovídalo tabulkovým počtům. Přitom v nepříliš vzdálené budoucnosti by jich bylo potřeba ještě více. Byť se k náborům opakovaně hlásí 1000 lidí, většina z nich neprojde náročným přijímacím řízením. To trvá několik měsíců a uchazeči o práci ve vojenské uniformě často nesplňují na ně kladené nároky. Armáda se sice neobejde bez žen a mužů u bojových jednotek, ale ke svému kvalitnímu fungování potřebuje i jiné profese. U nich by nemusela vadit horší fyzická kondice nebo ne zrovna dokonalý zdravotní stav, případně vyšší věk. Od září došlo ke zmírnění příslušné vyhlášky, která by těmto lidem ve službě v armádě už neměla bránit. Přesto jejich řady se nerozšiřují závratným tempem. Jednak i každý rok opouští zhruba 1400 lidí. Jednak nové zájemce příliš nelákají finanční podmínky. Týká se to především vojáků nižších hodností. Jejich ohodnocení často neodpovídá omezením a nebezpečím, která s sebou nese vojenská služba. Podobně placené a daleko klidnější zaměstnání bez problémů najdou v civilu. Jak opakovaně ukazují nenaplněné tabulkové počty, není pozice profesionálního vojáka dostatečně přitažlivá. Ani sebelepší armádní technika se neobejde bez dobře vycvičených lidí. Ty přitom nelze jednoduše získat znovuzavedením povinné vojenské služby, byť část politiků i veřejnosti si to myslí.