Andrej Babiš se před listopadem 1989 opakovaně stýkal s příslušníky komunistické StB. Považoval to za běžnou součást práce, protože působil v podniku zahraničního obchodu a pobýval v cizině. V době, kdy vstoupil do politiky, nemohl kvůli tomu získat negativní lustrační osvědčení. Prezident Miloš Zeman ho po něm nepožadoval a jmenoval ho ministrem financí v Sobotkově vládě. Později mu to nebránilo v tom, aby se stal premiérem. Andrej Babiš kontakty s příslušníky komunistické StB sice nepopíral, zároveň vylučoval vědomou spolupráci. Při následných soudních sporech se opíral o to, že vázací akt i většina jeho spisu byla v prosinci 89 zničen. A když se k tomu přidal i svědecké výpovědi tehdejších agentů komunistické StB, dokázal Andrej Babiš opakovaně vyhrávat soudní spory. Slovenská justice mu dávala za pravdu, že byl evidován pod krycím jménem Bureš neoprávněně. Listinné důkazy v rozhodování tehdy nehráli zásadní roli. Platilo to až do zásahu slovenského ústavního soudu. Ten konstatoval, že žalovanou institucí nemá být Ústav paměti národa, ale ministerstvo vnitra. Ještě důležitější je ta pasáž rozsudku, která zpochybňuje věrohodnost výpovědí bývalých estébáků. V pokračujících soudních sporech by se tak logicky mělo spíše přihlížet k listinným důkazům. K nim patří zhruba desítka různých na sobě nezávislých spisů, v nichž se podle analýzy slovenského Ústavu paměti národa objevují zmínky o kontaktech Andreje Babiše s estébáky. Zmiňované materiály vytvářeli příslušníci této represivní složky v době před listopadem 89. Těžko v té době mohli mít zájem důkladně a konspirativně falšovat spolupráci s Andrejem Babišem, museli by opakovaně přelstít vnitřní kontrolu, jinak by riskovali postih včetně případného trestního stíhání a pobytu za mřížemi. Konec komunistického režimu byl v té době v nedohlednu a ještě vzdálenější byla Babišova politická kariéra. Zkrátka neměli motivaci k takovémuto jednání. Proto je poněkud překvapivé, že se slovenské ministerstvo vnitra neodvážilo pustit do soudního sporu a přistoupilo na navržený smír s už zmiňovaných zmínek o Babišových kontaktech s komunistickou StB. Naopak neudivuje, že ho předseda hnutí ANO prostřednictvím právníků navrhl. Získal tak potvrzení, že s komunistickou StB nespolupracoval vědomě a že byl ve svazcích evidován neoprávněně. Andreji Babišovi se to nepodařilo docílit prostřednictvím pravomocného soudního verdiktu, takže už nepůjde ověřit, zda by spor s Ministerstvem vnitra skutečně vyhrál, nebo nikoli po formální stránce je tak očištěn. Neznamená to, že tím zmizí pochybnosti o tom, zda jeho kontakty s estébáky byly skutečně nevědomé. Ústav paměti národa ho i navzdory uzavřenému smíru hodlá nadále evidovat jako spolupracovníka komunistické StB.