V ekonomickém světě už zazněly fanfáry. Inflace se dostala pod kontrolu, zdá se věčně analytiků. Od okamžiku, kdy Český statistický úřad oznámil, že inflace v září klesla pod sedm %. Jak upozornila Pavla Šedivá ze statistického úřadu, tak nízkou inflaci jsme měli naposled předloni v prosinci. A protože Česko takřka dosáhlo břehu stabilních cen nových poměrů, tak už ČNB může přemýšlet o snižování základní úrokové sazby. Pokud tedy budou mít firmy lepší přístup k úvěrům, už mohou podnikat s větší odvahou a pomoci té naší skomírající ekonomice. Prostě dobré zprávy, jaké jsme dlouho neslyšeli. Radost kalí jediná okolnost prostý občan či spotřebitel změnu k lepšímu nevidí. Ceny zůstávají na zhruba stejné úrovni, jako byly dosud. Jako kdyby se abstraktní úvahy o makroekonomice o celé míle vzdálili od reality, ve které žijeme všichni. Statistická data mohou přimět centrální banku ke změně politiky, v každodenním provozu však nemají velký význam. Je pravda, že proti srpnu se některé ceny opravdu reálně snížily. Statistická šetření dokazují, že výrazně poklesly ceny dovolených. O pětinu se snížily ceny zeleniny a mléka, o desetinu ovoce a oleje řeší části. Ovšem jde o sezónní efekt, ke kterému dochází v každém roce. Dostaneme se také dlouho očekávaný zlom, při kterém se měli konečně snížit náklady na bydlení, konkrétně na elektřinu, plyn a dodávky tepla. Ovšem v tomto směru jde jednoznačně o zklamání. Elektřina meziměsíčně zlevnily o dvě %, plyn o necelá čtyři %. Teplo nezlevnilo vůbec. Pokud ceny dvou kreseb dalších měsících, tak se opravdu není nad čím radovat. Elektřina i dodávky tepla jsou i nadále o 60 % dražší, než byly před začátkem krize, tedy v září 2021, plyn i nadále dvakrát dražší než předloni. Možná to znamená, že si na takové ceny budeme muset zvyknout. Měl by to však někdo vysvětlit, ať představitel vlády nebo energetických korporací? Koneckonců trvale zdražení na takové úrovni nemá nikdo v Evropě kromě Pobaltí. Jednou větou ekonomika není hrou na dětském pískovišti, kde se i po všech sporech nakonec všichni zasmějí tomu, nad čím se dosud zlobili. Pokud obchodníci a provozovatelé služeb dokázali zvýšit ceny na určitou úroveň, ať už oprávněně nebo ne, pak nebudou mít ani v nejmenším zájem snižovat je dolů. Proti nim stojí zákazníci pevně rozhodnutí vysoké ceny neplatit. Už třeba jenom z toho důvodu, že reálné mzdy dosud nezačaly růst. V důsledku zažíváme historický propad maloobchodu, který nemá obdobu v celé Evropě. Jak ukazují čísla ze září, obchodníci a dodavatelé služeb zatím drží svou linii a nechtějí ustupovat. Přesto nemá smysl setrvávat v pochmurné náladě minulých měsíců. Samotný pokles inflace, který tak potěšil ekonomy a podnikatele, přináší naději, která se nějakým způsobem promítne do výkonu celého hospodářství. Třeba už jenom tím, že umožní návrat prosperity a že si zaměstnanci vydělají dost peněz, aby měli na vysoké ceny vyrobené v inflačních rizik. Zároveň musí být obchodníkům a provozovatelů služeb jasná jedna okolnost. Třeba mohou za cenu nižšího obratu udržet současné ceny, ale každé další zdražení v perspektivě několika let dopředu může vyvolat podrážděnou reakci většiny spotřebitelů.