Jednou za čas přiletí do Prahy zaměstnanci Mezinárodního měnového fondu, udělí pár knížecích rad a za chvíli o nich nikdo neví. Tímto způsobem by bylo možné hodnotit poslední návštěvu z Washingtonu. A není pochyb, že právě tak ji odsuzují kritici liberálního ekonomického řádu. Přesto právě teď má závěrečná zpráva z návštěvy Mezinárodního měnového fondu, tedy nezaujatý komentář nad současným stavem tuzemské ekonomiky svou hodnotu. V ČR stejně jako ostatní země prošla bezprecedentní obdobím krizí a odpověď na otázku, kam se vydat dál, není k dispozici. S vyznavači ekonomického liberalismu tedy není nutné souhlasit, ale jejich stanovisko může při hledání další cesty pomoci. Nutno připustit, že závěrečnou zprávu shrnuje jedno slovo, které zní probuďte se. Hosté z Washingtonu jsou zdvořilí a dokážou pochválit. Jako když například ocenili rozvážnou vládní politiku, která přispěla k návratu stabilních cen, pochválili i leccos dalšího, zpravidla však s poznámkou, že sice jdeme správným směrem, je to však málo. Například reforma důchodů je v pořádku, ovšem prodlužovat odchod do penze o měsíc za rok je nedostatečné a to si brzy vyžádá nový zásah. Daňový balíček rozpočtu pomohl. Chci si by se ale měly rázněji postavili dědictví roku 2021. Tehdy daňová reforma zrušila superhrubou mzdu a snížilo daň z příjmů. Dnes by bylo užitečné výnos z daně znovu zvýšit, pokud možno pomocí progresivní sazby. ČNB dělá dobře, že podporuje ekonomiku. Snižování základní úrokové sazby, ovšem mělo by pokračovat razantněji, například snížením sazby ze současných čtyř % na tři % v létě příštího roku. Pokud zpráva měnového fondu doporučuje investovat do vyšší produktivity práce, čtenáře mimoděk napadne, jak produktivitu zvyšují současné investice. Třeba dálnice z Příbrami do Písku. Dalo by se shrnout Česko je v zajetí své vlastní opatrnosti. Jako kdyby se správci veřejných záležitostí báli voličů zájmových skupin, nejistých poměrů. Jenže s takovým přístupem se daleko nedostanete, zní poselství Mezinárodního měnového fondu. Ekonomika zůstává stabilní, to je pravda, ovšem nad vodou ji drží automobilový průmysl, a to se může s poklesem odbytu spalovacích motorů zhoršit. Přitom ostatní průmyslové obory nebo stavebnictví ztratili někdejší význam. K tomu země trpí nadměrnou byrokracií na centrální i místní úrovni. Česko sice nemá populistickou vládu, která by bohatství své země rozpouštěla v nákupu hlasů pro příští volby, přesto současná exekutiva není ochotna dotáhnout své reformy do podoby, kterou by nebylo třeba hned za pár let upravovat. Možná to z politických důvodů opravdu jinak nejde, je však dobré vědět, jak takový přístup vypadá očima ekonoma.