První etapa rekonstrukce Barrandovského mostu byla dokončena. Jde o nejfrekventovanější komunikaci Prahy i celého Česka. Proto předem všichni experti, politici i novináři varovali, že nastane peklo, tedy že se může zhroutit doprava v celém hlavním městě. Během pěti měsíců však ke kolapsu nedošlo a experti, politici i novináři, o řidičích nemluvě. Mohou slavit. Jenže neslaví a úspěšné rekonstrukci skoro vůbec nemluví. Lepší příklad, jak funguje svět. Informaci člověk jen tak nenajde. Špatná zpráva je dobrá zpráva, říkají novináři a publicisté. Pokud se stane něco zlého, pak je možné obratem ruky vytvořit článek nebo pořad, který přitáhne pozornost. Ovšem dobré zprávy, tedy zprávě o tom, že se něco podařilo nebo že něco v pořádku, nemá smysl médiích vůbec uplatňovat, protože nikdo nečte ani nesleduje. Železné pravidlo mediálního provozu vytváří z našeho světa jediné universu pohrom, které se průběžně hroutí, až nakonec zanikne ve velké vesmírné katastrofě. Bohužel tedy z pohledu médií a těch, kteří je sledují. Katastrofa pohrom není nikdy dost. Proto vznikla nová disciplína předpovídající, co strašného se stane. Lidé se děsí válek, nakažlivých nemocí, chudoby, změny podnebí a s tímto strachem je možné efektivně pracovat. Značná část zpravodajství se proto odehrává před horizontem nadcházejících globálních katastrof. Jako kdyby každá zpráva potřebovala temnou souvislost s blížícím se armagedon. M nepřekvapilo, že se podařilo hrozící katastrofu inscenovat také u opravy Barrandovského mostu. Články o hrůzách, které nás čekají, se skutečně dostávali na titulní strany. Sice se nesklonili, ale to nevadí, budou nahrazeny prognózami dalších pohrom, před kterým je teprve stojíme. Nebylo by správné odsuzovat všechny varovné články. Tolik bohužel příliš málo na to, aby přesvědčili Evropu, ať neodebírá ruský plyn, protože Rusové mohou přerušení dodávek využít jako válečnou zbraň. Katastrofických článku o barrandovském mostě bylo naštěstí dost, aby přitáhly pozornost řidičů. A ti omezili cesty přes dopravní uzel, na kterém se opravovaly dva jízdní pruhy. Experti, kteří plánovali opravy mostu, prostě využili sklony médií vyrábět katastrofy. Média fungují jen trochu jinak, než si obyčejný člověk myslí, dalo by se uzavřít. Nepříjemná je na pozitivním příkladu Barrandovského mostu jediná okolnost. Správci dopravy považují občané za děti, které je nutné čas od času postrašit, aby zareagovali na rozumná doporučení. Možná se to netýká občanů, kteří drží volant, ale každého a všech veřejných záležitostí. Pak už není příliš daleko úvaha o tom, že novináři slouží vládcům jako užiteční idioti. Nemuseli by, pokud by tolik netoužili po pozornosti a nepropadali za tím účelem tak často katastrofickým vizím.