Ministr financí Zbyněk Stanjura uklidnil ty, kdo se obávali, že se schodek státního rozpočtu vymkl kontrole. Detaily rozpočtového příběhu však zároveň připomněli, že hlavním problémem veřejných financí nejsou konkrétní čísla ze státního účetnictví. Státní rozpočet na rok 2023 byl hned při schválení terčem kritiky. Ministerstvo financí ve svém návrhu nadsadilo příjmy. Především do nich zahynulo 50 miliard z mimorozpočtového modernizačního fondu. Jak známo, modernizační fond má k dispozici peníze z prodeje emisních povolenek, které nakupují firmy spalující uhlí a další fosilní paliva. Podle zákona se tyto finance smějí využít jenom na ekologické projekty za účelem omezení skleníkových plynů. Vláda v nouzi však z fondu vybere 50 miliard a snížit tím historický schodek. To by si však mohla dovolit jen v případě, že sněmovna změní příslušný zákon. To se nestalo, a tak ministr financí musel na miliardový balík z modernizačního fondu rezignovat. Možná věděl od začátku, že jde o marný příslib. Jen to nechtěl přiznat, dokud nenajde věcné řešení, východisko se skutečně objevilo. Podněty překvapivě odvedli v prvním pololetí rozpočtu na daních o 20 miliard korun navíc, než se čekalo. Lze proto předpokládat, že do konce roku to bude dvojnásobek. Výpadek modernizačního fondu tak může být nahrazen. Daňový poplatník se jistě může rozzlobit. Těžko označit za úspěch, když schodek rozpočtu zůstane na úrovni 300 miliard. Ještě víc může vadit, že s ním ministři nejednají na rovinu. Na takové výtky lze však odpovědět. Rozpočet na rok 2023 se připravovat v období, kdy Evropa nejvíc trpěla inflací. Vláda musela vymyslet nějaký postup na podporu domácností nebo podniků a ocitla se u zdi, protože na to neměla peníze. Proto hledala novou možnost, jak navýšit rozpočtové příjmy. A dost možná bych využila, kdyby nejhorší inflace nepřišla a peníze se nenašly jinde. Těžko se však zbavit nespokojenosti, pokud se člověk na příběh modernizačního fondu podívá v širší perspektivě. Ten předtím, než ministr financí Stanjura oznámil, že 50 miliard korun z fondu nevyužije, inzerovali ho kolega ze životního prostředí Petr Hladík. Dotační program oprav dům po babičce. S jeho pomocí se bude moci každý zaměstnaný Čech vyžádat milion korun nebo ještě víc na opravu svého domu. Očekávané náklady dosáhnou 40 miliard a zaplatí se z modernizačního fondu. Nad tím zůstává rozum stát. Vláda slibující pojí s dotacemi plánuje dosud největší dotační program v historii ČR. Svým způsobem program plní zadání boj s produkcí kysličníků uhličitého a klimatickou změnou, protože oprava domu obvykle obsahu jeho izolaci a zateplení. Ovšem také může zdražit stavební práce a ničemu dobrému nebo sloužit. Hlavní problém však je v tom, že podobný styl plošného rozdělování dotací je přesně tím, co ČR uvrhlo do hlubokých rozpočtových deficitů, které dosud rostou nejrychleji v celé EU. Hladík pokračuje v trendu levicově populistických vlád minulosti. Přitom souvislost s modernizačním fondu by měla veřejnost upozornit, proč jsou takové dotace něčím podezřelým. Ministr financí chtěl o 50 miliard snížit dluh ČR, který musí splácet všichni občané bez ohledu na to, jestli jsou bohatí, nebo chudí. Teď se jiný ministr, respektive celá vláda, vezme ze stejného balíku 40 miliard a přidá po milionů zámožnějším vlastníkům rodinných domů. Jinými slovy ministr financí může šetřit a zvyšovat daně jenom tím ale shromáždí peníze pro další populistickou politiku svých kolegů.