Názory a argumenty

Petr Honzejk: Česko v zajetí zájmových skupin a mentality nároku

Názory a argumenty

Petr Honzejk: Česko v zajetí zájmových skupin a mentality nároku
Petr Fiala (vlevo), Zbyněk Stanjura a Martin Kuba na tiskové konferenci k podpoře bydlení

Plus

Poslední vývoj ukazuje, že rozumné hospodaření v Česku je jen iluze. Panuje v zásadě velice slušné ekonomické počasí, žádná recese, žádné mimořádnosti typu energetické krize nebo pandemie a přitom vláda plánuje hospodařit s dluhem 230 miliard korun. A ještě se tváří, jak je zodpovědná, jak skvěle šetří. Ve skutečnosti to má se zodpovědností společného pramálo. Je to spíš způsob, jak se za průběžného lhaní si do stále prázdnější kapsy časem dopracovat k totálnímu krachu.
Petr Honzejk

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Poslední vývoj ukazuje, že rozumné hospodaření v Česku je iluze. Panuje v zásadě velice slušné ekonomické počasí, žádná recese, žádné mimořádnosti typu energetické krize nebo pandemie. A přitom vláda plánuje hospodařit s dluhem 230 miliard korun a ještě se tváří, jak je zodpovědná, jak skvěle šetří. Ve skutečnosti to má samozřejmě se zodpovědností společného pramálo. Je to spíš způsob, jak se za průběžného lhaní se do stále prázdnější kapse časem dopracovat k totálnímu krachu. Co je v Česku v principu špatně? Ne, není to jen konkrétní vláda. Existují indicie, že pokud by vládla dnešní opozice, která slibuje všechno všem, bylo by, pokud jde o státní finance, ještě hůř. To, co komplikuje, ne-li vylučuje cestu k vyrovnanému hospodaření, jsou v zásadě dvě věci, které jsou na tom, kde aktuálně u moci nezávisle. První brzdou vylepšení hospodaření státu je stále silnější vliv zájmových skupin. Ve chvíli, kdy se má sáhnout komukoli do jeho Mošničky, spustí dotyčný povyk a vláda rychle couvá. Příkladem již klasickým je úspěch vinařské lobby v boji proti zdanění tichého vína, což rozpočet připravilo o pět miliard korun. Dalším je při, který se spustil poté, co NERV navrhla sloučení malých obcí, kterých máme málem nejvíc v Evropě. Šéf Sdružení měst a obcí František Lukl začal hystericky tvrdit, že je to jako násilná kolektivizace v 50. letech a z projektu, který by mohl ušetřit 10 miliard, nebude zřejmě nic. No, podobné je to je ve školství. Když přišlo ministerstvo s tím, že by se měly slučovat malé školy. My se ušetřilo mimo jiné za ředitelské platy. Vyvolalo to odpor? Hádejte koho? No ano, ředitelů, jak to dopadne, je vcelku jasné. Všechny tyto případy spojuje jeden základní motiv ať se šetří, ať stát vylepšuje hospodaření. To je jistě potřeba, ale ať se to netýká mě. Rozpočtová varianta fenoménu nimby, tedy not i majetek, já rád ne. Na mém dvorku prostupuje celým Českem. Chybí jakákoli ochota, byť i jenom uvažovat o tom, že by se kdokoli mohl maličko uskrovnit, uvažovat nejen individualisticky, ale v zájmu celku. Prostě trhnou, co můžu, ono už to někdo zaplatí. Kde se to v takové míře vzalo? Odpoví nám v pořadí druhý, ale ve skutečnosti vlastně základní důvod, proč je dnes nějaká úspora v hospodaření státu vlastně vyloučena její stále rozšiřující se mentalita nároku. Řada ekonomů upozorňuje na to, že v době COVIDu si de facto všichni zvykli na to, že jim stát pomůže se vším a nechtějí se této představě vzdát. Jakýkoli požadavek ze strany státu na úspory je brát úkorně, málem jako pokus o okradení. Explicitně se to nakonec dostalo i do opoziční politické rétoriky. Když se například důchodcům mimořádně přidá o trochu méně, než se čekalo, tak se neříká, že se jejich situace o trochu méně zlepšila. Říká se, že byli okradeni. Z druhé strany pak je projevem nárokové mentality toho, že skoro každý už očekává nějaké státní dotace a stát, respektive ti, kdo ho zrovna řídí, ve strachu, že nebudou znovu zvoleni, podléhají. Symbolem je více než stomilionový příspěvek státu soukromému pořadateli motocyklových závodů v Brně. Skoro nikomu nepřijde divné, že se dotují akce, které by v principu měly fungovat v komerčním režimu. Měli by z nich být odváděny daně jako jakékoli jiné ekonomické aktivity. Když se nároková mentalita rozjede, je to lavina. Smete všechno, včetně elementární zodpovědnosti, elementární ekonomické racionality. Jaká je v této společenské atmosféře šance na vzývané strukturální reformy, které by hospodaření státu v klidných dobách vyrovnali? Já si jasné, každý, kdo se o ně pokusí, musí nutně skončit na politickém popravišti. Takže lze odhadovat, že český stát pojede dál ve stylu Švejkova feldkurát Katz, který rád říkával to se nám to hoduje, když nám všichni půjčují.

  • Pár let to ještě vydrží, ale nakonec těžko najdeme někoho, kdo by všechno vyřešil jako Švejk, který věřitele opakovaně vyhazoval z feldkurát. Oba bytu. České ekonomické letadlo, protože nic jiného to není, nutně časem spadne. Jakpak se asi potom bude spát těm, kdo nynější rozpočtové hody na dluh umožňují, což jsou i členové současné deklarovaně pravicové a spořivé vlády každého věc. Samozřejmě, ale zcela osobně jim budoucí sny ani trochu nezávidím.

Více z pořadu

Vybíráme z e-shopu Českého rozhlasu