Korespondenční volba pro Čechy žijící v zahraničí prochází ve sněmovně obstrukčním martyriem. Druhé čtení trvalo dva dny a noc. K tomu v závěrečném hlasování se čeká něco podobného. Opozice využívá všech skulinek, jak zákon odložit či alespoň pozdržet, a vládní poslanci nejsou ochotni uhnout ani o mm. Proč taková urputnost z obou stran? Důvod je prostý. Navenek se obě strany zaklínají principy. Vláda tvrdí, že jde o narovnání možnosti volit pro Čechy pobývající v cizině tak, aby na rozdíl od spoluobčanů žijících v Česku nemuseli v den voleb často stovky nebo i 1000 km na ambasádu a opozice naopak, že jde o zachování tajné a přímé volby, kterou korespondenční hlasování prý ohrozí. Ve skutečnosti ale jde oběma stranám sporu o mnohem prozaičtější záležitost o výsledek sněmovních voleb v roce 2025. Zahraničí totiž v uvozovkách leží až půl milionu hlasů, a to je značná síla. Dosud byly tyto hlasy takřka nevyužitý. Volební účast nebyla vzhledem k výše uvedeným komplikacím vysoká, korespondenční volba by mohla zvednout. No a vzhledem k tomu, že naprostá většina zahraničních hlasů míří ke koaličním stranám, jasné, kdo na volbě poštou viděl. A námitka, že to vlastně nestojí za řeč, neobstojí. I kdyby poštou volil jen každý pátý Čech žijící v cizině, byla by ve hře přibližně dvě % nových voličů. A to může být v podmínkách těsného volebního výsledku podstatné. Dalo by se dokonce říci, že pro koaliční strany je zavedení korespondenční volby ze zahraničí v životním zájmu, protože k volebnímu vítězství je pravděpodobně nebude stačit ani zopakování výsledku z roku 2021, neboť těžko se spoléhat na to, že opět propadne 20 % hlasů odevzdaných pro strany, které patří spíše na řekněme Babišovi Okamurovi úzkou část politického spektra, s letním řečem o principech a o motivaci zpřístupněním volebního práva krajanům žijícím mimo Česko tedy věřme pouze limitovaně. I vzhledem k tomu, že ještě před pár lety se třeba premiér Petr Fiala z ODS vyjadřoval k novým formám hlasování dost rezervovaně. Z druhé strany je to samozřejmě podobné, jen v obráceném gardu. V programovém prohlášení vlády Andreje Babiše korespondenční volba ze zahraničí byla a on sám v knize o čem sním, když náhodou spím, dokonce vynášel do nebes estonské volby po internetu dnes ve strachu, že by na usnadnění hlasování v zahraničí prodělal, otočil o 180 stupňů. Falešnost argumentů opozice o údajném ohrožení tajné volby je zřejmá i z toho, že připouští korespondenční volbu v zahraničí od roku 2026, tedy o nadcházejících sněmovních volbách. Vždyť přece může něco principiálně špatně. Takto nezavádějme vůbec. No a pokud to špatné není, takto zaveďme hned nule. Zkrátka podobně jako při identifikaci skutečných motivací jedinců platí rčení sledují cestu peněz v politice vedle toho platí i sleduji cestu hlasů. Usnadnění výkonu volebního práva je evropským trendem, který je v principu správný, ale o principy v současném Česku jde při nejlepším ve druhé řadě.