Koncem prázdnin se dostává česká politika nejen do bodu varu, to vzhledem k blížícím se krajským volbám, ale možná i do bodu zlomu. Nejde o nic menšího než o to, že se skokově snižuje šance koalice na volební vítězství ve sněmovních volbách v příštím roce. Pokud se s ním potvrdí, půjde asi o nejvíc alarmující zprávu pro vládní koalici za celé dosavadní volební období. K věci. Ve všech dosavadních volebních modelech se vyplatilo sledovat jeden jediný klíčový ukazatel, a to součet pravděpodobného volebního zisku stran vládní pětikoalice na straně jedné a opozičních ano a SPD na straně druhé. Vládní strany si sice v tomto srovnání nevedly kdovíjak, většinou prohrávali, ovšem jen mírně, takže situace pro ně nebyla úplně beznadějná. Nyní se ale všechno mění. Gen. Ing. je vzestup partají, které se dosud potáceli pod pětiprocentní hranicí nutnou pro vstup do PS. Několika průzkumech ji začaly dosahovat a někdy i překonávat hned dvě z nich komunisté. Přísaha. A protože jde v obou případech o potenciální spojence Andreje Babiše, vypadá to nyní s nadějemi vládních stran na obhajobu vítězství z roku 2021 opravdu bledě. Pěti. Koalice klidně může skončit s pouhými 80 poslaneckými mandáty, což je oproti současným 108 opravdu bída. Co se stalo? Zásadní faktory změny jsou 2. 1. je úspěch komunistů a přísahy v evropských volbách. Obě partaje se v nich, byť v koalicích, komunisté v rámci formace stačilo a přísaha ve spolupráci s motoristy dostali na úroveň 10 %. A to je velmi zviditelnilo. Opoziční voliči, včetně těch, kteří k evropským volbám nepřišli, přestávají mít obavy, že by jejich hlasy pro tyto partaje ve sněmovních volbách propadli a začali se k nim ve větší míře hlásit. Druhým faktorem je pak ústup Okamurovy SPD. U ní se začíná projevovat efekt jakési vyčpělosti. Je čím dál stejná, nenabízí nic nového a její voliči se tak obracejí k méně okoukaným nebo úplně novým formacím, které říkají vlastně to samé, co SPD. Tedy proti EU, proti Fialově vládě a říkají to jinými ústy používajícími trochu jiná slova. No a z toho těží, alespoň prozatím právě KSČM a přísaha společně s motoristy. Neznamená to samozřejmě, že by měly tyto formace vstup do sněmovny příští rok na podzim. I z té bude velmi zajímavé sledovat, jak se bude vyvíjet jejich rozhodování. Například pokud jde o volební koalice. Přísaha bude stát před dilematem, jestli kandidovat samostatně a zkusit překonat pět %, nebo jestli převrat motoristy a zkusit překonat osmiprocentní hranici, což je limit pro koalici dvou stran. Jednom z průzkumů, konkrétně NMS Market Research mají jak přísaha, tak motoristé těsně pod pět %. Takže jestli je lepší pro něj i samostatně, nebo společně, je skoro na hod korunou. U komunistů je zase možné, že budou chtít vytvořit koalici se sociálními demokraty, což by se stalo docela reálným, kdyby se předsedkyní soc. Dem. Po podzimním sjezdu stala Jana Maláčová. Pomohlo by jim to, nebo by to naopak voliče jedné i druhé formace spíše odrazovalo, se opravdu jednoduše odhadnout nedá. Co se ale odhadnout dá, je to, že vývoj voličských nálad není vůbec příznivý pro vládní koalici. Unikátní situace, kdy se dostala k moci, protože ve volbách propadlo 20 % hlasů, se pravděpodobně nebude opakovat a v tom případě ji nebude stačit ani opakování volebního zisku z roku 2021. Je samozřejmě možné, že se trend změní, že přijde nějaký nový gen ČR. Mluví se o vzniku nové pravicové formace, za kterou by mohl stát Miroslav Kalousek. U takové partaje by nemusel platit, že jen dál rozmělní hlasy z, řekněme liberálně demokratického tábora. Mohla by oslovit lidi, kteří jsou otrávení z výkonu vlády, ale nechtějí volit Andreje Babiše a spol. Takže nyní patří mezi nevoliče. Ale ani to by, soudě podle současných preferencí na zvrat zřejmě nestačilo. Zatím je to zkrátka tak, že liberální demokratický tábor ho má stále méně v hrsti a Kalouska na střeše, což pro Fialu a spol. Pro poslední rok vládnutí nic optimistického nevěští.