Nový francouzský premiér Michel Barnier si v úterý poprvé stoupl před poslanci a představili jim programové prohlášení své vlády. Co je nejdůležitější informace ne. Následovalo hlasování o nedůvěře, jehož se někteří obávali ze strany opozice, a vláda tedy může zatím existovat. Barokní jestli vyhnul nejhoršímu, ovšem stále bude žít s tím Damoklův meč nad hlavou. Na francouzské poměry to je podivná vláda. Víc než křehká tvoří lidé Macronovo centristické ho tábora spolu s klasickou pravicovou stranu republikáni a jedním ministrem, který býval u socialistů a teď dostal Ministerstvo spravedlnosti. Křehká i proto, že má za sebou sotva třetinu poslanců a zbylé dvě třetiny jsou výrazná opozice. Sám premiér i republikánem, přičemž jeho strana ve volbách výrazně prohrál, nedisponuje dnes ani desetinu poslanců. Ve Francii už kolem toho koluje vtip, že chcete-li si stát ministrem nebo premiérem, musíte prohrát volby, mohlo ta dnešní francouzské situaci ale dopadnout jinak. Třetinu v parlamentu dobyla krajní pravicové Národní sdružení. Jelikož se proti ní ve druhém kole volit omluvila většina ostatních stran, nebylo myslitelné, že by se teď jak kvůli podílela na vládě. Paradoxem je, že k této dohodě se odmítli tehdy přidat pouze republikáni, což je v očích mnoho Francouzů zdiskreditovalo a teď jsou díky ní ve vládě. A poslední třetinou je spojená levice čtyř stran, za níž ale mluví velmi radikální Jean-Luc Mélenchon. Tato síla se ve volbách umístili jako první a na ruku Walesy tím pádem premiéra navrhl na ten post ovšem zcela neznámou ředitelku finančního odboru pařížské radnice a trvala na ní s tím, že jen ona a nikdo jiný jako by hrála hru s tím, že ve skutečnosti premiérku či premiéra nechce. Takže prezidentu Macronovi nezbylo než nechat slepit hodně slabou vládu ze zbývající třetiny s těžištěm velmi v Prahu, kde až na premiéra a ministra obrany není žádná výrazná osobnost. Premiér Barmě terčem. Říká, že je ctí a respektuje a že je stoupencem dialogu. Teď musí našlapovat jako mezi vejci a neustále se ohlížet hlavně po národním sdružení Le Penové, zda mu dovolí udělat ještě krok, nebo už zvednu ruku pro nedůvěru s tím, že ví, že od levice může čekat jen kritiků a opozici. Jeho prioritami má být koupěschopnost a bezpečnost obyvatel. Poslancům v úterý řekl, že finanční situace státu i velmi špatná deficit téměř šest %, zadlužení státu, 112 % HDP, takže bude třeba příští rok ušetřit 60 miliard euro, jinak se Francie dostane do velkého průšvihu. Politicky ale nemůže zvýšit daně tak, že hodlá snížit o 40 miliard výdaje státu a 20 miliard získat zdaněním velkých firem a nejbohatších osob. Od pravicového politika překvapivé řešení? Jiné ale nemá. Dle jeho slov to má být výjimečný a krátkodobý krok a firmy jsou s ním prý srozuměny. Ohledně bezpečnosti a imigrace, což jsou velké problémy dnešní Francie, má ministr vnitra velmi pravicového politika Bruno, který rozhodnut alespoň verbálně k některým dosti drastickým krokům ohledně vyhošťování a zadržování nelegálních přistěhovalců v kontextu nové vlády prezident Macron prohlásil, že se hodlá věnovat hlavně reformám na evropské úrovni. Jakou bych chtěl říci. Je tu nová vláda, nebude se míchat do jejich kroků. Voliči tu nechtěli a uvidíme, jak dlouho vydrží. A příští volby mohou být až za rok.