Paříži magická hrůzy z Magic, stálo včera v jednom příspěvku na síti. X dříve Twitteru vyjádřil to, co asi cítili miliony, které v pátek sledovali zahájení olympiády. Těžko si představit. Krajina Země rozsvítí, když Francie by něco takového vymyslel a zorganizoval a gigantická show nabízející zároveň rafinovanou výtvarnou estetiku plnou barev, světel, pyrotechniky i strhující pohyb, dynamiku mládí nosítku, kulturu i skate. Street Dance podívaná boří zažité zvyklosti a přicházející s něčím novým. Zkrátka taková, jak se chce ve světě prezentovat. Francii. Pro mnoho lidí mohlo být šokující, že takto může vypadat ceremoniál za účasti hlavy státu, že vláda umělcům volnou ruku a nebojí se avantgardních nápadů, které překročily kdejaký kout. Francie tak dostála své pověsti země, jejíž identita rovnosti kultur a rebely obrovský smích. Ta ceremonie bylo silným politickým poselstvím dnešní Francie o speciální prezidenta Macrona, protože si nelze představit, že by k celkovému vyznění neměl poslední slovo. To poselství říkalo světu jsme hrdá, silná země, máme odvahu a nebojíme se nového. Naše místo je mezi světovými lídry. Máme jak velkou minulost včetně krvavé revoluce, tak projekt budoucnosti, který nabízíme světu, a tím i liberální tolerantní, otevřená společnost, kde má každý jedinec svá práva, ženy, rovnost s muži, kde mají své místo lidé nejrůznějšího etnického původu či orientaci i lidé s hendikepem. Ta několikahodinová show také ukázalo, že Francie je s tou technicky perfektní zorganizovat obří událost bez zaškobrtnutí, zvládnout veškerou logistiku zahrnující stovky nejrůznějších profesí, všechno synchronizovat navzdory dešti, dotáhnout celý program i zajistit bezpečnost statisícům diváků. To nebylo obrázek zemi zmítané politickou nejistotou, ale dobře fungující silný stát. Na ceremoniálu se pracovalo minimálně dva roky, a přitom se podařilo jeho průběh do poslední chvíle utajit. Nikdo ani média do posledního dne nevěděli, jak bude vypadat. Toto všechno sledoval před televizemi celý svět, dle médií miliarda osob. Ceremonie byla globálním poselstvím o Francii, ale zároveň i o Evropě. Zahrnula i symboly EU, protože Francouzi se ve své většině hlásí k evropskému celku. Byly v ní prvky všeho, co dnes hýbe světem, včetně symbolů klimatického ohrožení či role žen v dějinách. A vystoupila liga zpívající francouzsky i nemocná Céline Dion nebo nejposlouchanější frankofonní zpěvačka a je Nakamura. Slavnost se neodehrávala na stadionu, jak bývalo zvykem, ale naopak uprostřed města a jeho kulturních památek. A to platí i u některých soutěžích. Šermovat se třeba budu uvnitř tzv. velkého paláce postaveného pro velké výstavy. Velkou Novotnou byla i přítomnost řeky. Nebyl žádný průvod nějakým velkým bulvárem, ale plavba lodi mi po sezoně, která je historickou a kulturní páteří Paříže. Tady ve Francii byl ceremoniál vesměs přijít s nadšením. I krajní pravice kolem Le Penové ho, jak se dalo čekat, odsoudila jako levičácký a katoličtí biskupové zase vyjádřili politování nad údajným zesměšněním křesťanství. Pro volnomyšlenkáři byl ale velkým povzbuzením.