Ministerstvo školství má v rozpočtu na příští rok takřka 291 miliard korun, což je bezmála o 18 miliard víc než letos. Ani solidním navýšením kabinet Petra Fialy nesplní slib vynakládat na vzdělání aspoň průměr vyspělých zemí. O příležitost dodržet slovo u své velké priority ale přišel už s minulými rozpočty, nikoli teď, což je samozřejmě mrzuté, ale stejně důležitý jako miliardy jsou vypočítatelnost a dlouhodobá stabilita peněz na vzdělávání. Protože kvalita škol, skladba učitelských sborů nebo třeba úroveň univerzit jsou jen a jen výsledkem dlouhodobé práce a rozmyšleného financování. Bohužel těmito očima je návrh státního rozpočtu, který nyní projednávají poslanci ve sněmovně, zase jen polotovar. Není v něm opět u dořešeno financování nepedagogických pracovníků. Není jasné, kdo a jak zaplatí nové pozice sociálních pedagogů nebo školních psychologů, s nimiž počítá novela školského zákona. A žádný smysl nedává střednědobý rozpočtový výhled na další dva roky. Rozpočet ministerstva školství minulý týden projednal příslušný sněmovní výbor, ale položky s otazníkem po něm jasnější nejsou. Zase se opakuje problém s financováním kuchařek, školníků, uklízeček, hospodářek a dalších provozních pracovníků. Vláda navrhuje, aby jejich placení převzali zřizovatelé škol, tedy obce a kraje. Proč ne? Jenže namísto aspoň 10 miliard pro ně od prvního září 2025 přišel kabinet pouze s příslibem, že v jejich prospěch změní rozpočtové určení daní. Ministr školství Mikuláš Bek teď poslancům ve výboru objasnil, že převod na zřizovatele upraví školský zákon, který už dorazil do sněmovny a schvalovat se bude v únoru. Národní rozpočtová rada vládu kritizovala, že rozpočet by měl stát jen na schválené legislativě a nikdo taky zatím nevysvětlil, komu se výnosy z daní seberou, když se obcím a krajům navýší. Z debaty ve školském výboru také vyplynulo, že zřejmě nejde o zmíněných 10 miliard, ale možná o 14 ministrů. Upozornil ale ne zcela jasně, že je potřeba vycházet ze sumy vyšší o čtyři miliardy, o kterou se zvyšoval letošní rozpočet až v lednu. Logicky by měly obce a kraje dostat víc. Ale má ministr financí někde těch 14 miliard připravených? Peníze na nové podpůrné profese, tedy správně zřizované školní psychology nebo sociální pedagogy, se snad najdou právě díky tomu, že se školy v uvozovkách zbaví kuchařek, školníků. Ale je to jedna velká rozpočtová a časová nejistota. Chudáci ředitelé, ale vlastně i zřizovatelé, učitelky a učitelé, pozorní rodiče i studenti. Vláda spolu s rozpočtem předkládá do sněmovny také výhled na další dva roky 2020 27. Měl by to být srozumitelný finanční koridor, kudy se bude vzdělávání ubírat, ale není, protože na další roky pracuje se stejnou částkou jako na rok 2025. Na první pohled je to málo a programový ředitel organizace EDUin Miroslav Hřebecký k tomu dodal jde o čistě virtuální předstírání líbivých čísel. Aby to dobře vyšlo tak, že pokud nezačneme používat objektivní čísla, tomuto trapnému handrkování se nevyhneme ani v letech budoucích. Konec citátu. Bohužel právě takový je přístup vlády k financování jedné její velké priority. Vzdělávání opravdu zase čeká rok trapného handrkování?