Názory a argumenty
Poslechněte si všechny nedělní komentáře s Petrem Schwarzem
Názory a argumenty
Plus
Vědomí a svědomí Petra Fialy. Jezídka v Gaze, šťastný konec, ale smutný prostředek. Uprchlická otázka na způsob evropský. Fiala vyslyšel „vůli voličů“, proto vyhnal Bartoše z vlády. Blažek a další zůstanou. SOCDEM z nesvornosti jednotná.
Petr Schwarz
Přepis epizody
-
Problémy premiéra Petra Fialy, snaha soc. Dem. O nových start či italský vicepremiér Salvini před soudem nejenom. Tato témata rozeberou následující půlhodince Názorů a argumentů naši komentátoři. Příjemný a ničím nerušený poslech přeje Petr Schwarz Názory a argumenty.
-
Když premiér Petr Fiala obhajoval o odvolání Ivana Bartoše z postu ministra pro místní rozvoj, zdůvodňoval to mimo jiné tím, že si Ivan Bartoš ani neuvědomuje špatný stav digitalizace stavebního řízení. Problémy se dají řešit, když si uvědomujete jejich hloubku, řekl premiér. Uvědomuje si ale sám předseda vlády hloubku svých problémů? Ptá se publicista Jan Vávra a připomíná Fialovu reakci na výsledek krajských a senátních voleb.
-
Petr Fiala označil volby za úspěšné a prohlásil se za vítěze. V případě senátních voleb si vypomohl krkolomnou konstrukci opírající se o to, že se volila jen třetina senátorů, takže většina v Senátu zůstala koaličním stranám. Ještě více znepokojující je ale skutečnost, že pan premiér označil za poražené a zároveň za své největší nepřátele tzv. levicové populisty. Je otázka, koho tím myslel. Levicový populismus u nás reprezentuje Kateřina Konečná a uskupení stačilo. Jejich vliv je ale dost malý. Silnější levicoví populisté, jako jsou třeba španělská strana Podemos nebo řecká Syriza, u nás neexistují. Petr Fiala měl zřejmě na mysli Andreje Babiše, přestože Babiš a levicovým populistou nikdy nebyl. Jeho ano začalo jako protestní hnutí, ale v současné době se připojil ke krajní pravici a stal se z něho ryzí nacionální populista, který se spojil s autoritářským vůdcem Orbánem a rakouskými neofašisty, se v PS, jestliže pokládá pan premiér Babiš za populistu a svého nepřítele. Mohli bychom se poněkud sarkasticky ptát, proč mu v roce 2021 pomohl prosadit a ryze populistický krok, jakým bylo zrušení superhrubé mzdy, čímž se připravil minimálně o 100 miliard ročně, kterému teď úkolem scházejí. Fialovi výroky spíše svědčí o tom, že vůbec netuší, že prohrává, proč prohrává a kdo jsou jeho skuteční nepřátelé. Politologové upozorňují, že i v západních demokraciích se krajní pravice stává součástí mainstreamu. Fialová potřeba udělat z krajně pravicového populisty populistů levicového zřejmě spočívá ve snaze se od Babiše a rétoricky odlišit, protože o řadě témat, které krajní pravice prosazuje, hovoří i ODS, byť poněkud soft verzi. Možná chce Petr Fiala podobně jako rakouští lidovci bojovat s pravicovými autoritáři o stejné voliče, čemuž by akce proti pirátům napovídá. Je ale otázkou, zda tato cesta vede k úspěchu, protože voliči, jak ukazuje právě rakouská zkušenost, jdou raději ke kováři než ke kováříčkovi. Nejspolehlivější strategii, jak porazit nacionální populisty, by samozřejmě bylo zlepšit ekonomickou a životní situaci těch skupin obyvatelstva v těch regionech, kde nejvíc slyší na vábení krajní pravice. Ale to se vládě, i kdyby se k tomu odhodlala do voleb nemůže podařit. Další možností je pokusit se sjednotit všechny demokratické a Andy autoritářské voliče. Na to by ale Petr Fiala musela změnit svoji politiku a rétoriku. Způsob, jakým se zbavil Pirátů, není tou cestou. Ovšem ODS spíše než o tom, jak pravicovému populismu čelit, přemýšlí, jak by se mohla po volbách s Babišem spojit. Co by pak následovalo, můžeme vidět za humny. Demokracie u nás možná stojí na trochu pevnějších základech než v Maďarsku nebo na Slovensku, ale rozhodně není samozřejmostí. Současná bezradnost Fialovy vlády tváří tvář nacionální pravici i tak může vystavit dost zásadní zkoušce.