Končící ministr pro legislativu, srovnání českého a slovenského konsolidačního balíčku či vhodné a nevhodné hry pro děti nejenom. Tato témata rozeberou následující půlhodince Názorů a argumentů naši komentátoři. Příjemný a ničím nerušený poslech přeje Petr Schwarz Názory a argumenty.

Dnešním dnem končí ve vládě ministr pro legislativu Michal Šalamoun, jehož do vlády delegovali Piráti. Jeho dosavadní post premiér Fiala už nehodlá obsazovat. A o tom teď budu hovořit s komentátorem ČRo Petrem Hartmanem. Dobrý den. Petře. Dobrý den. Pojďme nejdřív k Michalu Šalamounovi a jeho vládní bilanci. Co se mu podařilo a co po sobě zanechává?

Podařilo se mu zanechat dobrou pověst, alespoň v očích premiéra a dalších členů vlády, kteří hovořili o tom, že odváděl kvalitní práci. Pochopitelně z pohledu širší veřejnosti asi ta stopa není nijak výrazná, protože to byl ministr, který se nějak ne prezentoval na veřejnosti a nebyl de facto známý, takže lidé ho asi úplně nevnímají jako člověka, který se nějakým zásadním způsobem podílel na chodu vlády, byť tomu tak nebylo, protože on měl na starost to, aby ty legislativní návrhy, které pak šly z vlády dál byly kvalitní, aby zkrátka nenaráželi například u Ústavního soudu apod.. Když se podíváme na konkrétní věci, tak Michal Šalomoun například dokázal toho, že různé směrnice, které jsou přijímány na úrovni EU, tak mají být začleněny do českého právního systému, což se dlouhodobě nedařilo a ČR měla pověst země, která má velké resty, a dokonce hrozila pokuta údajně až ve výši několika miliard korun. A za úřadování Michala Šalamouna se podařilo právě většinu těch směrnic začlenit do našeho právního řádu. No a v neposlední řadě také Michal Šalomoun. To vypracoval návrh na zřízení dětského ombudsmana. Například také vypracoval některé návrhy týkající se změny ústavy a v tomto případě asi není úplně pravděpodobné, že se to podaří prosadit, byť se týkají například zavedení dobrovolného klouzavého mandátu u ministrů, kteří jsou například zároveň poslanci, nebo také určitých pravomocí prezidenta republiky týkající se jmenování členů centrální banky nebo například také to, jakým způsobem by byla možná podat žalobu na prezidenta u Ústavního soudu. Tam se také měly změnit ty poměry hlasů potřebných k tomu ve sněmovně.