Vrcholící kampaň před americkými prezidentskými volbami. Jak se slovenský premiér Fico zavděčil? O ruské propagandě či prověřování budoucích eurokomisařů v Evropském parlamentu nejenom. Tato témata rozeberou následující půlhodince Názorů a argumentů naši komentátoři. Příjemný a ničím nerušený poslech přeje Petr Schwarz Názory a argumenty.

Už za tři dny v noci z úterý na středu našeho času rozhodnou američtí voliči, kdo na příští čtyři roky stane v čele Spojených států. Souboj o Bílý dům mezi demokratickou kandidátkou Kamalou Harrisovou a republikánským kandidátem Donaldem Trumpem je podle průzkumů mimořádně vyrovnaný a stejně mimořádně ostré jsou jejich kampaně. Více komentátor ČRo Jan Fingerland.

Pokud bychom dali na některá tvrzení, Ameriku čeká buď fašismus, nebo komunismus podle toho, kdo vyhraje v prezidentských volbách. Nejčerstvěji se debatuje o údajných Trumpových fašistických sklonech. Podnětem byla prohlášení ne dvou amerických osobností, které varovaly před Trumpem, jehož způsob myšlení jim připadal fašistický. Shodou okolností šlo o dva bývalé generály, kteří po odchodu z armády vstoupili do služeb jeho administrativy a poznali ho zblízka. Takové obvinění pak nepřímo zopakovala i Trumpova soupeřka Kamala Harrisová. Navazovalo ovšem na mínění řady amerických veřejných intelektuálů, jako je i u nás známá historička n. Apple Baumová. V minulosti před Trumpovým i sklony k diktátorství varovali i lidé jako Timothy Snyder nebo Madeleine Albrightová. Naposledy se o Trumpových sympatií k fašismu málokdy se mluví o nacismu mluvilo v souvislosti s jeho výrokem o tom, že by si přál generály jako Hitler, tedy pravděpodobně poslušné generály americkou. Izraelský historik holokaustu o Mervart to vyjádřil přesvědčení, že Trump především ví velmi málo o Hitlerovi, natož jeho generálech. Ani on ale obvinění vůči Trumpovi nesmetl ze stolu. U Trumpa prý pozoruje sklon k autoritářství a obdiv k síle. Má prý také za sebou velké hnutí, jež stojí na populismu a xenofobii a pocitu zášti vůči současným poměrům. Jiní upozorňují na další Trumpovi vlastnosti, jako je jeho naprosté nepochopení ústavy a zákonnosti a extrémní sebestřednost. Trump se vyžívá v rozdělování, nálepkování a osobních útocích například vůči Harrisové, kterou opakovaně nazval soudružkou. Zmíněný o Mervartová navíc upozorňuje také na důležitý fenomén Trump je podobně jako Hitler málo výkonný administrátor, ale je obklopen lidmi, kteří jsou připraveni vykonávat moc za něj a uplatňovat nějaký rozsáhlejší plán změn Spojených států. Trump nepochybně je zcela nový typ amerického politika a po šestém lednu 2021 se stal nepřijatelným i pro některé republikány. Naposledy se proti němu vyslovil Arnold Schwarzenegger, mimo jiné někdejší republikánský guvernér Kalifornie. Jenže dělá to všechno z Trumpa skutečného fašistu? Proti tomuto tvrzení lze namítnout tři okruhy argumentů. Za prvé možná by Trump rád vládl pomocí dekretů a posílal lidi na popravu, jak se sám jednou vyjádřil, ale v Americe to není možné. Systém je příliš robustní a moc je v něm rozdělena nesčetnými způsoby. Ostatně sama skutečnost, že se proti exprezidentovi veřejně staví zasloužil i vysocí důstojníci, ukazuje, že vize fašistického převratu v Americe je dost vzdálená. Dále je to otázka, zda je Trump ismus skutečně variantou fašismu. Trump má za sebou řadu velmi problematických činů i výroků a je to z něj nutně nedělá fašistu. John Kelly, vysloužilý generál, později Trumpův ministr a ředitel prezidentské kanceláře, se při své nynější kritice odvolává na definici, kterou našel na internetu. Tedy že jde o krajně pravicovou ultranacionalistickou ideologii a hnutí charakterizované diktátorským vůdcem a centralizovanou autokracií, militarismem, násilným potlačováním opozice a vírou v přirozenou společenskou hierarchii. Trump možná něco z toho splňuje, ale mnohé nikoli a mnohé by nemohl naplnit, i kdyby chtěl. A s tím souvisí třetí výhrada. Nejen americká politická debata je černobíle rozštěpená, založena na používání silných pojmů, které tím ztrácejí význam a znemožňují dohodu. A také stojí na apokalyptickém líčení důsledků vítězství druhé strany. Pokud bychom hledali nějaký prvek fašismu v dnešní politice, bylo by to právě toto. Najdeme ho ovšem všude kolem sebe.