S novým vedením vstoupí rok do poslaneckých voleb dvě menší politické strany s podobnými programy i voliči, ale také problémy. SZ zvolila své nové spolu předsedy a Česká pirátská strana tak učiní co nevidět. V obou případech to budou osobnosti, které si svou prestiž budou muset teprve zbudovat. A lehké to mít nebudou. I když obě síly mají svá dost jasná témata. Od obou se také očekávalo, že přivedou do politického života mladší generace. Zelení kdysi měli pověst síly v pravdě revoluční. A třeba v Německu, když poprvé vstoupili do Spolkového sněmu, šokovaly usedlé zákonodárce svým neformálním zjevem i chováním. Dostali se nakonec do několika vlád včetně současné a mírně se usedl. I přesto v německé i evropské politice tvoří nezanedbatelnou sílu. V ČR také strávili nějaký čas ve vládě, ale po vypadnutí z ní nebyli schopni najít novou politickou životnost. Jejich ekologický program v té či oné míře přebrali nakonec všechny politické strany a jejich další témata. Převážně Piráti, kteří vznikaly na podobné bázi, mladé oslovovali zejména tím, že jejich mořem byl internet. Na tom i na evropské úrovni vznikly. Žádali co nejvíce svobody v kyberprostoru včetně řekněme umírněně rozumného využívání autorských práv od toho název Piráti. Ani oni se nakonec nestali hlavním politickým hegemonem mladých. Už jednak též stárnou a jednak nakonec ve vládě měli tak marginální postavení, že nedokázali vysvětlit, proč v ní vlastně jsou. Zvláště pikantní pak bylo, že nakonec symbolicky pirátsky ztroskotaly na něčem, co mělo být jejich doménou, tedy digitalizaci. Možná se pokusili jít vlastní cestou. Faktem ale je, že ji politicky nezvládli. Ale asi nejen proto se nakonec v evropských volbách stal hlavním tahákem pro mladé kontroverzní podnikatel Filip Turek se svými motoristy, ať se prezentoval spíše jako konzervativní zastánce starého dobrého světa. Třeba na sociálních sítích se uměl pohybovat s větší bravurou než piráti a zelení. Dohromady. Přitom obě strany měly a mají i svou vnitrostranickou demokracii založenou digitálně. Na internetu probíhá část jejich činnosti fóra, referenda, volby. Naproti tomu ani jedna z nich nepřišla s nějakým viditelnějším programem digitálních všeobecných voleb. Jejich problémem totiž bývá to, že sice jim projevují sympatie mnohé voličské vrstvy, které ale pak nějak zapomenou přijít ke skutečným volbám. A to nejspíše proto, že na ně jejich způsob působí poněkud archaicky. Papírový volební lístek, obálka, umělohmotná urna. Někam se musí přijít, předložit doklad, co si vyplnit. Mnozí si zvykli, že něco takového se vyřizuje v aplikacích na počítači nebo v mobilu. Mnohé státy zavádějí internetové prvky do volebních systémů, i když to má své odpůrce. Volební proces přece není počítačová hra a žádal by si jistou větší zainteresovanost. Jenže pokud mnohá státní agenda přechází na internet, ani volbám se to nakonec navzdory oprávněným kritickým hlasům nevyhne. To by pro zelené i Piráty zajisté mohlo být výhodné. Právě jejich voliči a sympatizanti pracují už vesměs digitálně. Je proto s podivem, že se tyto dvě strany o přechod na EU volby více nezasazují. Každopádně určité místo na politické scéně je jim potřeba přiznat. Budou stále muset co nejrychleji najít a jejich jedinou šancí asi bude nějaká forma kooperace navzájem nebo s dalšími, ať už předvolební, nebo povolební.