Aktuální vláda premiéra Petra Fialy je za polovinou svého mandátu a její popularita je na historickém minimu. Pánové, to nebylo dobrý, platí nadále věta z kontroverzního klipu předsedy stan Víta Rakušana. Kabinet ale vládne celé své období, a pokud se mu nerozpadne poslanecká většina, není důvod podle aktuálních průzkumů vládu měnit. Účet bude vystaven voličstvem až na konci. A co se premiéru Fialovi zatím nejvíce daří, je právě tlumit rozpory. Přesto největším testem jsou volby, i když to nebudou ty hlavní a 1 2. se blíží. První budou ty do Evropského parlamentu. Neměli by v zásadě nic ovlivnit. Přesto tu nějaký příklad máme. Kdysi premiér z ČSSD Vladimír Špidla musel odejít z politiky, když ho straníci vinili z podílu na špatném výsledku právě v evropských volbách. Byla to ale spíše záminka politického boje zcela jiného druhu. Také současné volby mohou jít tímto směrem. Opozice z nich chce tradičně a vlastně logicky udělat referendum o vládě, se kterou to sice nemá nic společného, ale jistá symbolika tu je. Riskuje, že to nemusí zcela vyjít. Opoziční nespokojenost s vládou je sice velká, ale jsou to právě její voliči, které Evropa zase tak nezajímá. A i když nějak odpovídají v průzkumech, nemusí nakonec k urnám se vůbec dostavit. Naopak vládní voliči jsou motivovaní a přijít mohou, zvláště pod dojmem opoziční mobilizace. A i když opoziční strany mají v průzkumech slušné výsledky, ani vládní úplně nezaostávají. Kdyby se vláda sestavovala dle nich, nebyl aby pěti koalice znovu zcela bez šancí. Může to být samozřejmě ale jinak. Průzkumy se rozhodně shodují naplánované tradičně malé účasti a ta může výsledky značně zamíchat. Zajímavé je také notně zkoumání známosti evropských politiků. Nepřehlédnutelný je zajisté lídr kandidátky ČSSD Lubomír Zaorálek, výrazný politik. Prošli mnoha vysokými funkcemi včetně nejvyšších, jako je předseda PS. Přesto jeho strana nemá moc šancí přeskočit pětiprocentní hranici. Stejně tak ještě známější Danuše Nerudová, prezidentská kandidátka a lídryně hnutí STAN, nepřináší zas tak kýžené výsledky straně jako celku. Naopak v průzkumech vedoucí ano nemá příliš známá jména a zřejmě málokdo z jeho voličů by uměl přesně vyjmenovat, kdo ho dosud zastupoval a zastupovat bude. Takže to opravdu spíše vypadá na referendum o vládě. Jeho výsledek bude ale jen symbolický, přesto ostře sledovaný. Dá se očekávat, že nějaké zrnko úspěchu a vítězství si v něm najdou všechny strany i ty, které se pěti procentní hranici přiblíží nebo se jí podaří přeskočit. Našlápnuto má třeba už zdánlivě odepsaná KSČM, jejíž předsedkyně a evropská poslankyně Kateřina Konečná představuje jejich známou mladou tvář. Název strany ale zůstává stejný a stále odkazuje k starému totalitnímu režimu. I když nelibost s vládou je velká, přesto málokdo včetně nespokojených mladých by se chtěl k něčemu takovému vracet. Sledován bude jistě výsledek hnutí přísaha, které v minulých poslaneckých volbách skončilo těsně pod pěti procentní hranicí. No a kdyby ji přeskočilo, současná vládní koalice by měla velké problémy se ustavit. A zajisté nejzajímavější bude úspěšná značka spolu, kterou se podařilo udržet velmi těžko. Nakolik. Její součásti se právě v evropských otázkách velmi rozcházejí a přináleží také k rozdílným evropským frakcím, panuje všeobecná shoda, že její případný neúspěch by mohl znamenat i její rozvolňování související i s dále klesající podporou samostatných KDU-ČSL a TOP 09. Evropské volby mohou tedy nakonec proběhnout bez politických otřesů, ale tzv. Špidlův scénář z roku 2004 není také zcela vyloučen.