Až se bude letos koncem prosince v Německu vybírat adept na pomyslný titul politický skokan roku, bude pravděpodobně horkou favoritkou Sarah Wagenknechtová, dlouholetá politička postkomunistické levice přezdívaná rudá Sára založila teprve letos v lednu novou politickou stranu. Spojenectví Sáry Wagenknechtové při nedávných zemských volbách ve východoněmeckých spolkových zemích Durynsku a Sasku dokázalo její hnutí hned napoprvé dosáhnout dvouciferných výsledků a nejenom to není vyloučeno, že v obou regionech se také, ať už přímo nebo nepřímo, bude podílet na budoucích vládách. To ale pravděpodobně ještě nějakou dobu potrvá. Už před volbami v obou východoněmeckých regionech stanovila Wagenknechtová dvě podmínky, bez jejichž splnění prý mohou všichni ostatní na hlasy jejich poslanců zapomenout. Nové zemské vlády v Durynsku a Sasku se mají postavit proti další vojenské pomoci Ukrajině a stejně tak odmítnout plánované rozmístění amerických raket na německém území. Dosud neupřesnila, jak konkrétně by si to představovala. Jestli by jí třeba stačila nějaká obecná deklarace nebo zda by mělo jít o konkrétní iniciativu například prostřednictvím Spolkové rady, čili druhé komory německého parlamentu, protože zahraničně politické otázky jsou ve výlučné pravomoci celostátních orgánů. Podle všeho si to ale chce Wagenknechtová ohlídat přímo na místě již uvedla, že se osobně plánuje účastnit povolebních jednání v Durynsku a Sasku. Podobné plány přirozeně nejvíc vadí křesťanským demokratům, kteří mají v obou regionech jako jediní šanci dát dohromady parlamentní většinu bez účasti silné protimigrační Alternativy pro Německo AfD. Z řad křesťanských demokratů už proto zaznívá nesouhlas ohledně možné spolupráce se stranou Sáry Wagenknechtové, kterou někteří označují za národně bolševickou političku, jiní rovnou za prodlouženou ruku Kremlu. Jak se píše v nejnovějším prohlášení několika desítek křesťansko-demokratických politiků. Perspektiva, že jeho kolegové na německém východě by mohly být nějakým způsobem závislí na obratné postkomunisté se příliš nezamlouvá ani šéfovi křesťanských demokratů Friedrichu Merzovi, když prohlásil, že Wagenknecht ovci jsou, cituji stranou kádrového typu. Jako takové byly před rokem 1989 označované Komunistické strany východního bloku včetně naší KSČ, pro něž bylo příznačné, že členství si musel zájemce zasloužit. Potřeboval k tomu doporučení dalších straníků. Zároveň musel projít několikaletou kandidátskou fází. Podobně se to má také u spojenectví Sáry Vágenknechtové, jež má aktuálně spíš podobu uzavřeného klubu o zhruba 700 členech. I tam platí, že kdo chce být jeho součástí, musí mít doporučení od už existujících členů, což má předem vyloučit nejrůznější politické konjunkturalisty nebo podíl viny. Na straně druhé. Křesťanští demokraté v Durynsku a Sasku nemají, pokud jde o budoucí vládní partnery, moc na výběr. Do nedávných voleb šli se slibem, že jedině oni budou schopni po sečtení hlasů vytvořit funkční vládu a minimalizovat tak vliv politického extrému z jejich pohledu. Úplně nejhorší by proto bylo, pokud by tomu nyní nemohli dostat a obě východoněmecké spolkové země se kvůli tomu začaly zmítat politickém chaosu. Toho si je vědoma i Wagenknechtová a podle toho se také bude chovat. Asi nebude daleko pravda od konstatování, že nekorunovaná královna německých politických talkshow se bude snažit vyšroubovat svou cenu na maximum.