Automobilový koncern Volkswagen jedním ze symbolů německé ekonomiky. Dlouho platilo nepsané pravidlo, že pokud se daří jemu, daří se i hospodářství státu. Teď ovšem z této firmy přichází jedna špatná zpráva za druhou. Již dříve její vedení oznámilo, že bude muset výrazně snížit početní stavy zaměstnanců, což se zřejmě neobejde bez zavření tří továren na území Německa. Nejnověji pak automobilka zveřejnila informaci o dramatickém propadu zisku za třetí letošní kvartál ve srovnání se stejným obdobím minulého roku. Je hodně symbolické, že o potížích největší automobilky v zemi se německá veřejnost dozvídá ve stejnou chvíli, kdy se fakticky rozpadá i současná koalice levého středu sociálnědemokratického kancléře Olafa Scholze. Za normálních okolností by při problémech tak velkého zaměstnavatele, jakým je Volkswagen, musel u každé vlády blikat několik červených kontrolek najednou a naznačovat poplach nejvyššího stupně. Možná, že ve spolkovém kancléřství v Berlíně varovná světla také skutečně svítí. Špatné zprávy z Volkswagenu mohou přece jenom mít negativní vliv na ekonomickou kondici země. Jde také o budoucnost několika 1000 zaměstnanců a v neposlední řadě o prestiž celého státu. Avšak očekávat od současné spolkové vlády nějaký odvážný záchranný manévr, kterému by se v podobných situacích odhodlali její předchůdkyně, není úplně reálné. Na to je Šolcova koalice až příliš rozhádaná. Každá z vládních stran si už hledí pouze svého, dělá politiku pro vlastní klientelu a o koaliční celek se už nestará. Po nějakém elementárním konsensu, který byl desítky let hlavním rysem německé politiky, není ani památky. Princip dohody namísto konfrontace byl charakteristický i pro koncern Volkswagen, jakožto i pro celý německý ekonomický model. Namísto tvrdých střetů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, které by se rychle přelil i do ulic, se snažili management a odbory vždy dohodnout na všem podstatném počínaje výší mezd a odměn až po dalších strategické směřování firmy. Právě v tomto ohledu ovšem bylo v nedávné minulosti zřejmě leccos zanedbáno. Dlouho ignorován a byla třeba skutečnost, že na výrobu elektromobilů nebude zapotřebí tolik lidí, jak tomu bylo dosud případě aut se spalovacími motory. Takže s propouštěním zaměstnanců šlo začít už dávno a mohlo probíhat postupně. Nemuselo mít tudíž tak dramatickou podobu, jaká je nyní na obzoru. Stejně tak ale mohl i Šolcova vláda reagovat na první náznaky krize daleko dříve. Kancléř se v posledních dnech dokonce několikrát sešel při nejrůznějších příležitostech se zástupci německého průmyslu a hodlá v tom pokračovat. Že by tam ale prezentoval nějaké schůdné řešení, se ovšem říct nedá. Zmíněné schůzky označované poněkud velkolepý jako summity s průmyslem, měli ovšem jednu vadu na kráse. Nebyly na ně pozvání klíčový ekonomičtí ministři Šolcovi vlády, šéfové resortu hospodářství a financí Robert Habeck a Krista není. A to zřejmě jenom proto, že prvně jmenovaný je hlavní tváří zelených, druhý je zase šéfem liberálů. Lindner dokonce v reakci na to souběžně uspořádal jiné vrcholné setkání s kapitány německého průmyslu, takže v podstatě jakýsi truc podnik Šolcovi navzdory tímto svým chováním nemohli Šolc a Lintner snad ani lépe dát najevo, že považují společnou vládu za fakticky nefunkční a mrtvou. Není proto žádným velkým překvapením, že v německém tisku již kolují první úvahy. Kdyby to celé mohl takříkajíc prasknout, neboli že by se koalice rozpadla a Německo směřovalo k předčasným volbám. Ty by se mohly při dodržení všech ústavou předepsaných lhůt konat již začátkem března příštího roku. Jaká vláda by z nich pak vzešla a hlavně kdy by mohla reálně převzít vedení země, ale není jasné. Na další osud koncernu Volkswagen to asi mít vliv nebude, avšak pro řadu dalších, hlavně menších německých firem, které se také ocitly v nesnázích, pak už může být pozdě.