Před několika dny se konala v rakouské metropoli veřejná debata dvou politických osobností, které toho na první pohled mnoho společného nemají. Bývalého německého kancléře Gerharda Schrödera a maďarského premiéra Viktora Orbána. Prvně jmenovaný je sice sociální, demokrat, druhý národní konzervativec, přesto se ale v něčem shodnou. A tím je pohled na Rusko a především na jím vedenou vojenskou invazi proti Ukrajině. Schröder, jehož je možné označit za osobního přítele ruského prezidenta Vladimira Putina, už na počátku války kritizoval cituji ukrajinské řinčení zbraní a soustavně agresivní chování západu, které prý dráždil mozku. Orbán zase už téměř rok prohlašuje, kudy chodí, že Ukrajina je v koncích, válku nemůže vyhrát, a proto by už neměla dostávat žádné další zbraně. Debatu obou politiků moderoval vydavatel švýcarského týdeníku. Velký rozměr kapel, jež byl v minulosti poslancem konzervativní Švýcarské lidové strany a který se netají svým obdivem k šéfovi Kremlu Putinovi. Kapel dokonce letos v červenci Orbána doprovázel do Moskvy, kam maďarský premiér vyrazil na samozvanou mírovou misi coby čerstvý předseda Rady EU. O mír mezi oběma válčícími stranami se pokoušel na jaře 2022 i bývalý německý kancléř, když letěl za Putinem, avšak odjel s prázdnou. Nyní Orbán ve Vídni prohlásil, že za Schröderův neúspěch mohla intervence tehdejšího britského premiéra Borise Johnsona v Kyjevě. Mezních byl údajně klid zbraní na spadnutí. Kapel Orbán i Schneider se v debatě shodli, že dva a půl roku trvající válku nedokážu ukončit nikdo jiný než prezidentský kandidát amerických republikánů Donald Trump. Otázka tak zní, komu byla veřejná debata Schneidera s Orbánem určena. Ať se konala ve Vídni a jejím moderátorem byl Švýcar, rakouské nebo švýcarské publikum bylo sotva hlavním cílem. Nabízí se tak domněnka, že šlo především o to oslovit tímto způsobem nepřímo veřejnost v Německu, která je unavena z pokračující války na východě Evropy. Několikero posledních voleb největším členském státě EU totiž ukázalo, jak moc jeho voliči slyší na volání po míru. Důkazem toho jsou dobré výsledky protimigrační Alternativy pro Německo i nově založené strany post komunistky Sáry Wagenknechtové. Velmi opatrně začínají na zmíněné nálady ve společnosti reagovat i sociální demokraté kancléře Olafa Scholze. Nejenom, že v rétorice jejich klíčových politiků se znovu začínají objevovat apely vybízející ke klidu zbraní či diplomatickým řešením. Německá sociální demokracie jakoby začala potichu a velmi pozvolna pracovat i na rehabilitaci samotného exkancléře Schrödera. Přitom to není tak dávno, co chtěli někteří členové strany vyloučit kvůli jeho postojům k Rusku a Putinovi. Teď ale prohlašuje nový generální tajemník sociálních demokratů Matia smířit, že na Schrödera není možné nahlížet černobíle a že i někdo jako on má mít místo ve straně. Možná tak není daleko doba, kdy se Schneider znovu objeví na oficiální sociálnědemokratické akci či dokonce na předvolebním mítinku. Pro zdecimovanou hlavní německou vládní stranu by to mohlo být příslovečné poslední stéblo v boji proti hrozící volební katastrofě.