Evropa je skanzen, zní oblíbená rétorická trop a uplynulých let. Vyjadřuje to, že starému kontinentu v růstu a inovacích ujíždí nový svět i asijské velmoci. Co chybí a co by se dělat mělo, se psalo v 400 stránkovém dokumentu. Mario Draghi, bývalý respektovaný šéf Evropské centrální banky a italský expremiér. Trať dostal své pověsti technokrata a popsal evropské slabiny dost přesně. Stejně jako rozumné jsou jeho návrhy řešení. Tak jeho analýzu, kterou vypracoval pro šéfku Evropské komise Ursulu von der Leyenovou, hodnotí komentátoři a politici. Rovnou se shodují ale i na tom, že prosadit reformu nebude snadné. Podle Draghiho unie potřebuje koordinovanější ekonomickou a průmyslovou politiku, rychlejší rozhodování a masivní investice. Pokud chce udržet krok s ekonomickými rivaly Spojenými státy a Čínou. Dvě důležité oblasti jsou digitalizace a obranný průmysl. Třeba jen to, že Evropa nakupuje zbraně a vybavení v zahraničí, dvě třetiny v Americe. Navíc skoro neexistují společné armádní projekty. Pokud by si někdo myslel, že ekonom bude radit ústup od Green Dealu. Je to přesně naopak. Tak je říká, že evropská ekonomika je energeticky příliš náročná a investice do ekologických zdrojů jsou klíčové. Pravda je, že Čína i Spojené státy mají levné zdroje energie, zatímco Evropa oni válkou s Ruskem přišla, což jakýkoli růst velmi prodražuje. Draghiho analýza obsahuje 170 různých doporučení. Kromě zmíněné spolupráce v obraně a ekologii je to třeba integrace kapitálových trhů vytvořením nových společných fondů, změna financování zemědělství ve prospěch inovací, také sjednocení a zefektivnění různých předpisů a snížení regulace. A teď přichází úskalí. Aby se motor Evropy nastartoval, chce to velké peníze. Draghi navrhuje 800 miliard eur ročně pro celou sedmadvacítku. Kam se hrabe Marshallův plán, komentovala zahraniční média. Přepočtu na HDP je to více než dvojnásobek. Draghi, který si zařídil dobrou pověst jako rozvážný zachránce soudržnosti unie eura. Po finanční krizi navrhuje financování investic společnými evropskými dluhopisy. Filípek z finanční krize, kdy si Němci stěžovali, že platí za dluhy jižních zemí, je zde v plné síle. Okamžitě po zveřejnění zprávy kritizoval německý ministr financí Christian Lindner. Z přístupu pana Draghiho k dluhům jsem velmi skeptický. Dá se to shrnout stručně Německo by mělo platit za ostatní. To nemůže být hlavní plán, uvedl. Přes aktuální zpomalení průmyslu je Německo tím, kdo má nejbezpečnější a tedy nejlevnější dluhopisy. Za společné by tedy platilo víc. A nejen to. Německo a Francie jsou vnitřně oslabeny politickým bojem. V obou zemích se derou k moci extremisté a nacionalisté. Že by naslouchali společný a pragmatickým řešením a nikoli laciným domácím, rádoby národním, se nedá moc čekat. Evropa není jen skanzen. Všechno se nedá měřit jen jedno rozměrně třeba růstem HDP jistě nepostaví za rok v poušti či ve stepi. Supermoderní město není sídlem umělé inteligence ani kryptoměnových burz. Památky, kultura, hodnoty, humanismus i způsob života. To vše z ní činí pro novější velmoci pořád ještě vcelku vzdálený vzor a následováníhodný cíl. Přesto není sporu, že sjednotit a posílit fragmentovaný trh, nakopnout investice, vzdělání a inovace má smysl. Jak říká skeptik Draghi, evropský způsob života to může do budoucna zachránit.