Když se před devíti lety podepisovala v Paříži dohoda o ochraně klimatu, nad závazky panovala dá se říci, všeobecná shoda. Kritika byla spíš ze směru, že se pro planetu dělá málo. Svět se za necelou dekádu radikálně změnil. Zřetel a technology zase vyspělého světa. Proběhla vlna pandemie, zesiluje migrace a přírodní katastrofy jsou na denním pořádku. A přesto sílí názory, že se pro planetu dělá moc. Probíhající globální konference v Baku přinese okamžik pravdy o pařížském závazku, prohlásil v úvodu zástupce hostitelské země. Každopádně karty se odkrývají. Zaznívají hlasy dvou skupin zemí. Některé jsou již těžce postiženy dopady v podobě přírodních katastrof a pak jsou ty šťastnější, které se díky příznivější geografii, bohatství či přístupu k energetickým zdrojům zatím moc netrápí. V extrému považuji ekologické snahy a cíle za přestřelené a raději by dál fungovaly stylem nic se neděje. Mezi takové budou možná opět patřit Spojené státy. Poradce končícího prezidenta Bidena na konferenci to popsal vcelku trefně v lednu budeme mít prezident a jeho vztah ke klimatickým změnám se bude jmenovat hoax a fosilní paliva. Slíbil, že zruší naši ochranu životního prostředí a opět vyřadí USA z Pařížské dohody, uvedl vyslanec. To mimochodem Donald Trump během předešlého prezidentského mandátu udělal v roce 2017 a až demokratická vláda se k dohodě opět připojila. Tam byl v tomto postoji vzorem řadě evropských populistů, části české politické scény nevyjímaje. I premiér Fiala veze na konferenci něco, čemu říká pragmatický přístup ve smyslu musíme se zabývat dopady klimatických změn, ale současně mít na paměti hospodářský růst, konkurenceschopnost Evropy a životní úroveň občanů. A platí, že státy s převažujícím antiekologický přístup tam jsou ty, které brojí proti migraci. Pro některé země jsou současné přírodní podmínky již existenční hrozbou. Třeba ostrovní stát Papua-Nová Guinea, kterou ohrožuje stoupající hladina moře. Řada států třetího světa hlásí letos velké počty obětí přírodních katastrof. Jenže ty se nevyhýbají ani vyspělým státům. Ve Španělsku letos kvůli povodním zemřelo více než 200 lidí a i evropské země se potýkají dílem se suchem, dílem se záplavami, které působí obří škody nejen v zemědělství. V Baku by mělo dojít ke shodě na částce, kterou budou státy na ochranu klimatu platit a peníze by měly jít především nejpostiženějším rozvojovým zemím v podobě grantů nikoli jako dosavadní vysoce úročené půjčky. Navrhuje se 100 miliard dolarů ročně. Země se první den konference zvládli shodnou na tom, že se vytvoří očekávaný trh s uhlíkovými kredity, které mají sloužit ke kompenzaci emisí tím, že podporují udržitelné projekty místo přímého snižování vlastní uhlíkové stopy. Systém by mohl být spuštěn už v příštím roce. Komentátoři v narážkách na Trumpa píší, že svět si bude muset s klimatem pomoci. Bez Ameriky snad ale nebude tak úplně zle. I kdyby nový Trumpův kabinet od pařížské dohody ustoupil, stále se odpovědně mohou chovat jednotlivé státy, města i firmy. Dokonce šéf ropné firmy Nexen na konferenci apeloval, že Amerika by od dohody odstupovat neměla. Také proto, že věc jde ovlivňovat jen zevnitř než zvenku. A mimochodem, ač obě velmoci silně investují do obnovitelných zdrojů, Spojené státy jsou po Číně stále největší emitenti skleníkových plynů. Po devíti letech od pařížské dohody se cíle zatím plnit nedaří. Emise skleníkových plynů místo poklesu rostou a už nyní vědci říkají, že letošek bude nejteplejší v historii nad teplotním limitem vycházejícím z dohod. Státy, které jsou zatím od potíží relativně chráněny, by neměly být krátkozraké. Ona je holt planeta jen jedna, a ač je populisté mají rádi, ostnaté dráty na hranicích jsou jen mizerné řešení proti migraci ze států, kde se nebude dát žít.