Vláda je opět v plném stavu. Prezident Pavel jmenoval novými ministry Tomáše Vlčka z hnutí STAN, který v křesle ministra průmyslu nahradí svého partajního kolegu Síkelu mířícího do Evropské komise, a Petra Kulhánka rovněž ze stanu, který po pirátovi Bartošovi povede ministerstvo pro místní rozvoj. Post ministra pro legislativu, který na konci týdne opustil Piráty delegovaný Michal Šalamoun, premiér už neobsadí. Doplněná vláda pak schválila návrh novely zákona o odpadech z dílny lidoveckého ministra životního prostředí Hladíka, podle které by nově měli výrobci slevových letáků platit recyklační poplatky a hlavně všechny nápojové předky a plechovky by měly být zálohované čtyřmi korunami za kus s cílem omezit množství odpadu nejen přírodě a více recyklovat. To zní hezky. Má to ale i mouchy, třebaže pětky a plechovky se nebudou moci před odevzdáním pořádně zmačkat, stroj musí rozeznat jejich tvar a čárový kód, takže to bude znamenat nutnost mnohem většího prostoru pro jejich skladování, proti čemuž protestují nejen provozovatelé malých obchodů, kteří takový prostor logicky zrovna nemají. Zato mají mít už od 50 metrového krámu povinnost zálohované obaly vykupovat. Proti ale také Hospodářská komora, samosprávy, svaz měst a obcí. A každý má své důvody, proč naopak jsou velcí výrobci nápojů. Bývalý pražský primátor a současný náměstek primátora Hřib oznámil kandidaturu na předsednický post u Pirátů.

Novou předsedkyni už má soc. Dem. Stala se jí na sjezdu strany velkou většinou hlasů bývalá ministryně práce Babišově vládě Maláčová. Její zvolení přivítal a nadšeně. Šéfka komunistů Konečná, se kterou chce Maláčová spolupracovat a podle které levice potřebuje každou ruku k obnovení spravedlnosti v naší zemi. Slyšet od komunistů o zavádění či obnovování spravedlnosti je tedy silné kafe. Tento týden bylo konečně pravomocně soudem rehabilitován páter Toufar, jedna z nevinných obětí zvůle komunistického režimu, sadisticky umlácený v roce 1950 ve vazbě s obviněním z protistátní činnosti v souvislosti s tzv. čihošťským zázrakem s největší pravděpodobností provokací StB. Slovenský směr premiéra Fica, který z jakéhosi důvodu má stále v názvu i označení sociální demokracie, by podle posledního průzkumu veřejného mínění už nevyhrál parlamentní volby. Preference mu výrazně klesly po schválení vládního konsolidačního balíčku, proti kterému je ten český z dílny Fialova kabinetu jen velice slabý čajíček. Fico sám však na sebe tento týden upozornil ještě jinak. V projevu k 80. výročí bojů na Dukle tvrdil, že v Evropském parlamentu se mluví o válce na Ukrajině. Prý s přílišnou lehkostí a k rozumu by europoslancem mohla přivést raketa, která by mohla v Bruselu rozbít nějakou fontánku. To bylo citát. Fico se údajně inspiroval někdejším americkým prezidentem Rooseveltem. Má to však spíš hák než háček.

Roosevelt sice v době, kdy už v Evropě zuřila druhá světová válka a v Asii Japonci obsazovali zemi za zemí, pronesl, že kdyby jedna bomba spadla v USA, Američané by pochopili, o co se jedná. Jenže tím se vymezoval proti tehdejšímu převažujícímu mínění Američanů, že se mohou na válku dívat z dálky, vyhnout se jí a radši těžit z obchodu s oběma stranami. Říkal tedy pravý opak toho, co se snaží podsouvat veřejnosti Fico a jeho názoroví souputníci. Jak to koneckonců tehdy dopadlo, víme, přišel Pearl Harbor a Amerika do války stejně musela. Ještě jednou Slovensko. Tamní protimonopolní úřad potvrdil obří, v přepočtu půl miliardovou pokutu pro Agrofert, kterému ještě v době, kdy ho přímo ovládal Andrej Babiš, úředníci zakázali koupit dvě konkurenční pekárny. Jenže Agrofert pak pekárny stejně ovládl a spravoval je tajně přes jiné společnosti. Na polovinu této sumy, čtvrt miliardy, odhadli znalci hodnotovou Picassova obrazu objeveného nově pro veřejnost v Itálii. Před více než půlstoletím ho našel jeden Vetešník při vyklízení půdy. Přivezl si ho domů a pověsil v obýváku, kde ustavičně dráždil jeho manželku, která se té hrůzy opakovaně chtěla zbavit. Kdo je Picasso, ani jeden netušil. Objevilo to až darované encyklopedii. Syn nálezce. Ať ani nám to hodnotné nakonec jsme, proteče mezi prsty, přeje posluchačům ČRo Plus sobě i celému světu Petr Schwarz.