Názory a argumenty

Veronika Lefrancois: Náhradní mateřství jako zločin

Názory a argumenty

Veronika Lefrancois: Náhradní mateřství jako zločin
Giorgia Meloniová na snímku z dubna 2024

Plus

Může touha po dítěti vést ke zločinu? Na tuto otázku italská vláda odpovídá ano. Nemá zrovna na mysli kradení dětí z kočárků, nebo jejich pašování přes hranice, ale o pořizování si dětí za pomoci takzvaného surogátního neboli náhradního mateřství. To je proces, během kterého neplodní partneři požádají jinou ženu, aby jim odnosila a porodila dítě z umělého oplodnění – a pak se ho vzdala v jejich prospěch.
Veronika Lefrancois

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Může touha po dítěti vést ke zločinu? Na tuto otázku italská vláda odpovídá ano. Nemá zrovna na mysli kradení dětí z kočárků nebo jejich pašování přes hranice, ale o pořizování si dětí za pomoci tzv. surové státního neboli náhradního mateřství. To je proces, během něhož neplodní partneři pořádají jinou ženu, aby jim odnosila a porodila dítě z umělého oplodnění a poté se ho vzdala v jejich prospěch. Náhradní mateřství je v Itálii zakázané už od roku 2004, ale odhaduje se, že se každým rokem asi 250 italských párů uchyluje do zahraničí, aby si našli ženu, která by jim porodila dítě. Současná krajně pravicová vláda však nedávno přijala zákon, který zákaz jsem rok státního mateřství rozšiřuje i na případy, kdy si dvojice hledají náhradní matku mimo italské území, například ve Spojených státech nebo v Kanadě, kde je tato praktika legální. Nový zákon počítá s trestem odnětí svobody až na dva roky a pokutou až 1 milionu eur, tedy 24 milionů korun pro páry, které by těchto služeb využívali, jde o vůbec nejtvrdší postihy za tento čin v Evropě. Nový právní předpis je součástí sociálně konzervativní agendy George miléniové, vůdkyně strany bratři Itálie a první ženy, která se v Itálii stala předsedkyní vlády. Meloniová se už ve své předvolební kampani hrdě hlásila k tomu, že je matkou a křesťankou. Razantně hájí hodnoty tradiční rodiny a zatracuje to, čemu říká lobby LGBTQ. Náhradní mateřství popsala premiérka jako symbol ohavné společnosti, která svou touhu považuje za právo a Boha nahrazuje penězi. Podle jejího koaličního partnera Mattea Salviniho, vůdce ultrapravicové Ligy, se díky nové legislativě zamezí podnikání, které údajně vykořisťuje ženy a z dětí dělá zboží. V zemi se silnou katolickou tradicí s ním souhlasí více než 60 % obyvatel. Mnozí odpůrci zákona však tvrdí, že je nový předpis dalším útokem na reprodukční práva stejnopohlavních párů, kterým v zemi není povoleno využít umělého oplodnění. Zatímco v zahraničí vystupuje Meloniová umírněně, na domácí scéně se snaží zavděčit tvrdému jádru svých pravicových příznivců, což se mimo jiné projevuje v omezování práv homosexuálních svazků. Vláda například brání uznání jejich rodičovství, ať už byly jejich děti počaty jakýmkoliv způsobem. Adopce je homosexuálním dvojicím rovněž zakázána, ale tato metoda je složitá a zdlouhavá i pro heterosexuální svazky. V průměru se na adopci čeká čtyři roky a toto čekání i administrativní komplikace od ní italské páry odrazuje. V roce 2021 bylo například v zemi osvojeno jenom asi 800 dětí, zatímco každoročně o adopci žádat až 8000 párů. A tak se náhradní mateřství pro mnohé jeví jako jednodušší a pro některé i jako jediný způsob, jak se stát rodiči. V Itálii se rodí čím dál méně dětí a počet obyvatel každoročně klesá. V reakci na demografický propad se ultrakonzervativní vláda snaží omezovat přístup k potratům, což naznačuje, že snahy o zvýšení porodnosti se soustředí pouze na tradiční cesty. Alternativní metody, jako je adopce nebo náhradní mateřství, by přitom mohly alespoň částečně tento problém řešit.

Vybíráme z e-shopu Českého rozhlasu