Řečeno lidově, papež František si nedávno znovu pustil pusu na špacír v otázce války na Ukrajině. Ve svém rozhovoru pro švýcarskou televizi RTS i naznačil, že Ukrajina válku proti Rusku prohrává a že by měla začít vyjednávat. Přivolal na svou hlavu kritiku z mnoha stran a Vatikán musel problémy žehlit vysvětlováním, jak to vlastně papež myslel. Nezdá se mi, že by papež ve Vatikánu mohl mít jasnou představu o situaci na bojištích a o tom, kdo válku vyhrává a kdo ji prohrává. Prozatím Ukrajinci stále hrdinně vzdorují svému agresorovi a výsledek války není jasný ani vůdcům předních světových mocností. Vyvěšení bílé vlajky, za něž se papež přimlouvá, by přece znamenalo vydat se na milost a nemilost nepříteli, který už několikrát naznačil, jak by s celou zemí v takovém případě naložil. Mír, po kterém František tolik touží, představuje konec Ukrajiny a k podmanění jejich obyvatel. Můžeme si říkat, že jakožto představitel katolické církve nemá papež jinou volbu nežli volat po míru. Nicméně pokud by měl vyzývat napadené státy, aby se podrobili svým agresorům. Jenom. Aby byl mír, bylo by lépe, kdyby mlčel. Jeho argumentace mohou jen povzbudit silnější národy, aby napadali ty slabší. Nezbývá než konstatovat, že hlava katolické církve zcela zklamává ve své roli duchovního vůdce, pro něhož by boji za spravedlnost měl být nejvyšší hodnotou. Ačkoliv vágně odsuzuje masakry páchané na Ukrajině, opakovaně odmítá jasně pojmenovat Putina jakožto hlavního strůjce těchto zločinů. Místo aby pozvedl hlas proti nespravedlnosti a vyzval Rusko, aby stáhlo vojska z Ukrajiny. Opatrnými a plytkými výroky o vyjednávání se pokorně spolčuje s brutálním agresorem země, která se ničím neprovinila. Tímto postojem se František přibližuje jednomu ze svých předchůdců, papeži play-off i 12., který vedl katolickou církev za druhé světové války. Ani on neměl odvahu postavit se zpříma zlu a jeho mlčení k osudu milionů Židů zavražděných během holokaustu zatemnilo jeho odkaz pro budoucnost. Pasivita 12. v této otázce mu dokonce vysloužila přízvisko Hitlerův papež a jeho odmítnutí veřejně odsoudit nacisty považují mnozí za jeho morální selhání. Současný papež zatím z tohoto srovnání nevychází o nic lépe. Piji 12. šlo za války především o to, aby chránil katolíky v Německu. Františkovi zase leží na srdci ekumenismus a sblížení Vatikánu s Ruskou pravoslavnou církví. Za cenu svobody Ukrajinců však takové sblížení vypadá jako obchod s ďáblem. Papež by si měl dát pozor, aby se do historie nezapsal jako Putinův papež.