Příběhy 20. století
Otec se strašně bál. Už to nebylo jako před kriminálem. Příběh selské rodiny Vladimíra Lakvy
Příběhy 20. století
Plus
„Když se otec po sedmi letech vrátil z Jáchymova, nebyla s ním pořádná řeč. O tom, co prožil ve vězení a na nucené práci, skoro nemluvil… Vůbec toho moc nenamluvil… A měl pořád strach, dům zamykal už v pět hodin odpoledne,“ vzpomíná Vladimír Lakva mladší, potomek sedláků z Bohuňovic na Hané, jimž je věnována část nových Příběhů 20. století.
Adam Drda, Vít Lucuk
Přepis epizody
-
Začínají příběhy 20. století.
-
Pravidelně v tomto čase se pokoušíme osvětlit známé i zapomenuté události moderní historie. Vyprávíme osudy, na které se zapomnělo nebo se mělo zapomenout. I české dějiny mají své hrdiny a zbabělce, temná období i chvíle velkých činů.
-
Dnešní příběhy, jimiž vás provází Adam Drda, jsou věnovány sedlákům, obětem nucené kolektivizace, tzv. Rus označování. Byl to jeden z nejhorších komunistických zločinů v Československu 50. let a jeho následky neseme v mnoha ohledech dodnes. Soukromí zemědělci nechtěli tehdy vstupovat do jednotných zemědělských družstev a komunističtí agitátoři se proto snažili zastrašit. Obvykle vybrali ve vsi jednoho nebo dva statkáře, které označili za venkovské boháče. Odsoudili ve vykonstruovaném procesu nebo je bez soudu poslali na nucené práce a jejich rodiny pak vystěhovali ze vsi, často do stovky km vzdáleného místa. Ostatní sedláci se potom báli, aby nestihlo stejné zlo. Hlásili se do družstva, abychom měli aspoň zůstat doma. Tažení proti kulakům dopadlo na minimálně 2000 rodin, tedy na 1000 lidí, kteří se pak jen velmi těžce vyrovnávali s jeho následky. Takový byl i osud rodiny. Lakovou. Vy z Bohuňovic na Hané.
