Začínají příběhy 20. století. Pravidelně v tomto čase se pokoušíme osvětlit známé i zapomenuté události moderní historie. Vyprávíme osudy, na které se zapomnělo nebo se mělo zapomenout. I české dějiny mají své hrdiny a zbabělce, temná období i chvíle velkých činech.

Před 30 lety, k 31. prosinci 1992 zaniklo Československo. Výše se obvykle, že existovalo 74 let, což je ovšem poněkud nepřesná informace. Pravda je, že v letech 1918 až 1992 tu bylo několik státních útvarů. Jim se říkalo Československo, ale zásadně se od sebe lišily zeměpisně, složením obyvatelstva i politickým systémem. A koneckonců československý stát také vystřídal několik úředních názvů Československá republika, ČSSR, ČSFR. Vzpomínky, které posloucháte v příbězích 20. století, jsou, jak už z titulu vyplývá, s dějinami Československa neoddělitelně spjaté. Do dnešního pořadu, jímž vás provází Adam Drda, jsme vybrali úryvky z rozhovorů, které ukazují, jak a v co se československý stát proměňoval. Není to vyčerpávající přehled, ale přece jen snad má jistou výpovědní hodnotu. Můžeme vidět, jak málo máme společného se státem, k němuž se například vztahujeme státním svátkem 28. října. Úvod je z rozhlasového archivu. Úryvek ze zamyšlení novináře a politika Pavla Tigrida z prosince 1992.

Jako tak mnozí z vás a jako každý rok píšu vánoční blahopřání, ale na rozdíl od loňska a předloňska a vůbec dávno zpět. Teprve letos a poprvé jsem u té práce smutný, nebo aspoň nesvátečně ponurý. Trávím totiž Vánoce ve Francii v kruhu rodinném, jak se říká sluší, ale proto samozřejmě zachmuřený nejsem. To jen že na každou obálku, do níž ta vánoční přání přátelům doma vkládá, musím kromě jména a města napsat také zem určení Czechoslovak Group, Čechoslováky a Československa. Vím, že to tentokrát píšu naposled, podle všeho navždy a z toho jsem smutný. Přitom upřímně řečeno my Československo s pomlčkou tím méně ČSSR k srdci nepřirostly. Myslím na to Československo, které vzniklo v roce 1918 úsilím politického a vojenského odboje, domácího i zahraničního zápasu, v němž nemálo českých a slovenských legionářů za první světové války položilo život. Mohlo by se o těchto Vánocích zdát, že nadarmo myslím na to Československo 918 938, zvané také Masaryka. Trvalo jenom 20 let a přece si získalo tak dobré jméno ve světě, že z toho máme prospěch a užitek ještě dnes. Byl to slušně fungující demokratický stát, v němž až do nástupu nacismu v sousední Německo žilo půl tuctu různých národností v civilizovaných, zákonem určených a dodržovaných vztazích jako rovnoprávní občané, všichni zastoupení v parlamentě řádně zvolenými poslanci. A komu se zvlášť příklad jak se vyvíjelo, ten se obvykle napravit dovolám. Když ta v době Mnichova došlo ke krizi, převážná většina občanů byla odhodlána svůj zvenčí ohrožených stád bránit se zbraní v ruce.