Prolomit vlny glosář Radia Wave rádiových.

Prolomit veliký glosář Radia Wave.

Novoroční předsevzetí tři mentální návyky pro záchranu našeho světa. Zimní klid, který zažívá koncem roku příroda i řada z nás vyzývá k bilancování. Z něj pak často vychází také rozhodnutí dělat některé věci v novém roce jinak. Ať trendu novoročních předsevzetí propadáme, nebo ho bojkotujeme, jsou velmi lidskou snahou reagovat na vnitřní sebezpytování a hledat svoje lepší. A jaké osobní změny mohou mít největší efekt na ochranu přírody a klimatu. Moje osobní bilancování probíhalo v době silvestrovských historicky rekordních téměř 20 stupňů, ze kterých mě ale lehce mrazilo. Vzpomněla jsem si na amerického autora byla Mekky by, na, který říká, že už nežijeme na zemi tak, jak jsme jí s návaly naše prostředí pro život už jsme totiž svými zásahy změnily natolik, že nyní žijeme na zcela nové planetě, která se chová nevypočitatelně a není krám už zdaleka tak příznivá, jako byla ta původní. Abychom skutečně tento přechod mohli pochopit a prožít Mekky. Ben navrhuje, abychom planetě začali také trochu jinak říkat země. Na život na této naší nové planetě se musíme postupně adaptovat. Zároveň ale můžeme zabránit tomu, aby se propadla do ještě většího chaosu, nebo zvýšit šance na to, že se někdy koncem tohoto bouřlivého století opět stabilizuje. Při přemýšlení o tom, zda dělám pro tento cíl. Dost jsem se dostala k notorickým věcem. V pražském činžáku se nám dlouhodobě nedaří třídit bioodpad a zásobujeme bioodpadem sourozenci z kompostárny. Minulý rok jsem si nekoupila snad jedinou věc na sebe a poctivě vyměňovala a dědila. Občasné cesty autem nebo lety na těžko dostupná místa si zatím neodpustím. Mohla bych ale začít uvažovat jinak o tom, kam a proč vlastně potřebuji jezdit. Maso doma jíme ale jen takové, které bereme ze zvířat z pastvin od známého zemědělce z Orlických hor. Babičce dušené hovězí bůhví odkud, ale neodmítnu, mrzelo být. A určitě to znáte sami. Navigace džunglí osobních rozhodnutí a jejich dopadů na přírodu i vztahy není žádná sranda. Výsledkem by ale rozhodně neměl být neustálý pocit nedostatečnosti nebo viny, jak se nám občas snaží vnutit, přes který mohl inkorporace. Vinu musíme umět připsat skutečným viníkům, velkým znečišťovatelům a těm, kdo brání potřebným změnám. Právě cesty autem letadlem a konzumace masa a dalších potravin z průmyslového zemědělství jsou osobní rozhodnutí s největšími dopady na změnu klimatu. Zároveň ale cítím, že tyto dopady jsou vždy omezené. Jejich efekt určí širší systémy. Například jaký energetický mix napájí vlak, kterým cestuji, nebo co se děje s odpady, které se mi podaří vytřídit. Je potřeba jít dál a hlouběji. Možná jste slyšeli o ledovci, ne tom, co se u jižního pólu pomalu hroutí a zvedá hladinu moří, ale o nástroji, který ukazuje, jak to, co každodenně děláme, dlouhodobější trendy a zdánlivě věčné společenské struktury zrcadlí naše mentální modely, tedy přesvědčení a hodnoty, které jsou ukryté hluboko pod hladinou našeho běžného vědomí. Jít ke kořenům problémů znamená jít do nich. Jak by mohly vypadat mentální návyky, které mohou zachránit svět? Nenechme se zredukovat na spotřebitele. Největší síla není v našich individuálních konzumních rozhodnutích, ale v naší schopnosti propojit se s dalšími lidmi, dát energii do složitosti, sblížení se se světem jiných lidí a společně usilovat o skutečně velké posuny. Například energeticky nenáročné a cenově dostupné veřejné bydlení, demokratizaci energetiky nebo úplné opuštění používání pesticidů v zemědělství.