A teď už tady nejsem sama. NATO, což je důležité. Právě proto naše dnešní téma, což je psychická odolnost. Je tu s námi psychoterapeutka, koučka Jana Kastnerová. Dobré dopoledne.

Dobré dopoledne i vám. Že to je hezké téma. Psychická odolnost, to jste nám pomáhala vybírat. Já už jsem tady četla takovou jednu definici, kterou jsem našla, ale můžeme si to každý pro sebe definovat, jak chceme. Tak že třeba jako schopnost čelit náročným situacím, aniž bychom se hroutily. A protože je tu nový rok, je tu čas dejme tomu i předsevzetí nebo takových podvědomých, nějakých plánů, co bychom chtěli změnit. Tak a pojďme se teď bavit konkrétně o tom, co pro sebe můžeme udělat, ne o tom, jaký kdo máme předpoklady k psychické odolnosti a jaké máme základy třeba z rodiny. Ale teď jsme v nějakém stavu tady na prahu nového roku každý z nás, tak jde to opravdu nějak trénovat? Psychická odolnost? A měla byste pro nás nějaké tipy nebo nějaké zásady, kterých bych se měli držet?

Bychom se měli držet. Téma psychické odolnosti je obrovské, ale řekla bych, že je základovém, takže je velmi důležitá, abychom a s tím měli tu čest v tom svém životě. A nebráním se i klidně novému začátku a předsevzetím ve smyslu ale tak jsme to odkládali. Pod má. Proto něco udělat teď a nikdy není pozdě. Ale můžeme to udělat i v polovině roku. A já nejsem úplně člověk, který zastával nějaké tipy a triky. Každopádně a je dobré možná začít nějakým sebepoznáním, jako kdybychom si mapovali tu svoji životní situaci, to znamená, jak obvykle reagují v některých situacích a co teda potřebuji zlepšit, to znamená zjistit, kde máme rezervy a ano, tam už sehrává nějakou roli? Možná i dílčí. Genetika také, ale něco naučené z té rodiny. To jsou takové vzorce chování v určitých stresových situacích, ale potom samozřejmě i poznat, jak to mám teďka, například v dospělosti. A to, co já považuji za úplnou základnu, je vůbec si všímat sebe a vnímat. Šabatková sebereflexe a v průběhu toho každodenního života i z těch stresových situací a opravdu být vědom si sebe sama, protože v tu chvíli já si můžu uvědomit, že nám někde nějaký stres, že vstupuji do nějakého krizového momentu a já se v tu chvíli už můžu o sebe začít jinak starat. Ale pokud nejsem v kontaktu za sebou, tak já prosvištím tou stresovou situací. Jsem zaplavená hormony stresu, jsem zaplavena tou celou událostí, která se mi děje a nemám vůbec šanci si pomoct. Takže já říkám v první, v první vrstvě je sebepoznání a uvědomování si sebe sama. A to se dá i trénovat. To jsou například různé kurzy. Mají plné soch všímavosti, kterým se také věnují a vím, že ty výsledky tam ty lidi mají. A potom samozřejmě podle toho, co zjistím, aby pozor, jo, tak se můžu učit. Někdo se může naučit lépe a lépe, lépe dýchá. To znamená učit se učit a muž funkčnímu dýcháním. Stresová situace, čím se uklidním. A my tomu také říkáme, že uklidíme doslova ten hormon. Zklidníme hormon, protože ve stresové situaci máme v sobě spoustu stresového hormonu adrenalinu, karty a my skutečně nejdřív potřebujeme se uklidnit, protože a pokud jsme v záplavě stresu, tak my jsme jako zvířátka a jsme jako plazící a savci, ale nejsme tam v tom lidském mozku, abychom mohli přemýšlet, co v té situaci nejlépe udělat. Takže nejdřív se zklidnit a tzv. to rozdýchat. A na to jsou různé techniky. Každému bude vyhovovat něco jiného. Někdo se půjde projít, někdo zvolí nějakou meditaci, někdo prostě se jenom půjde na Rychnov lidech, no, někdo se půjde napít vody úplně jedno. A potom si vlastně říct v tom odstupu, co teda je teďka nejlepší, abych v té situaci udělala, protože každá ta situace bude vyžadovat moje jiné chování a já tím zklidněním na to vytvořím ten správný prostor.