A my už se teď jdeme pustit do našeho dnešního tématu, a to je puberta u dětí. Jak zacházet s tímto období? Jak s dětmi zacházet s tímto obdobím, jak jim pomoct snáze překonat různé změny, které přicházejí v této době? Tak s tím vším nám dnes poradí psycholožka Kristýna červená. Vítáme vás. Dobré dopoledne. Dobré.

Dopoledne. No ale přece jenom. Začněme tím. Ono se to týká právě dětí, tak i v tomto období, tedy v pubertálním období, což jsou žáci druhých stupňů základních škol. Ti mají za sebou teď opravdu dlouhou dlouhou dobu, kdy se učili doma zavření, když občas se někdo potkal s kamarády. Teď se tedy mají od pondělí vrátit do školy. Zvláště v období dospívání potřebují kamarády. Potřebuji kolem sebe právě lidi stejného věku, a to mi rodiče jim nemůžeme nahradit. Ani prarodiče. Teď už tedy to nějakou dobu nebylo pořádně možné. Registrujete už taky na konkrétních případech, že to na děti doléhá?

Určitě spíše si myslím, že na ně doléhala ta doba, kdy museli být doma a kdy nebyly s tím příliš tak často, s těmi kamarády. Naopak si myslím, že ten vstup do školy, že obecně děti se do té školy víceméně těžší nebo směřují k tomu, že se zase setkají s kamarády, zase budou žít ten běžný život, běžný, strukturovaný život, který jim dá zas to smysluplné rozdělení mezi povinností a volným časem. A může se samozřejmě stát, že jako každou změnu vnímáme různě a způsobuje to v nás určitou míru stresu, ale troufnu si říct, že ten stres je takový, jako že to zase se dostanou do situací, které dlouho nezažívali, že půjdou do školy, setkají se tam se spolužáky, které dlouho neviděli. A je pravdou, že určitou míru úzkosti to vzbuzovat může, ale je to naprosto normální i ze strany rodičů. Pokud byste se s tímto setkali, tak bych doporučila to pojmenovat, že to je naprosto normální, že to prožíváme i my dospělí. Když třeba po dovolené jdeme do práce, tak třeba se budíme brzo ráno nebo ještě večer před tím, než máme jít do práce, tak si všechno všechno promítáme. Co nás v té práci bude čekat do Čech, co co nového zase budeme řešit. Ale určitě je důležité dětem v tomto ohledu poskytnout podporu a pojmenovat to tak, že je to normální jev a že troufnu si říct, během prvních pár minut, kdy oni do té školy přijdou, sejdou se s těmi spolužáky, tak, tak ten stres a ta tenze, to napětí pomine, protože mám pocit, že i budou jako moci sdílet to, že se na to, že jsou na tom podobně, že to cítí obdobně, že ta ta jakoby nálada té úzkosti byla u prakticky u všech dětí a myslím si, že celkově návrat k běžné výuce, byť cirkulační formou, je velice prospěšný a dává dá dětem znovu ten řád, kdy v podstatě budou mít prostor pro to plnit své povinnosti, setkávat se se svými spolužáky, znovu obnovovat takové neformální vztahy a současně že je to trošičku i povzbudí k volnočasovým aktivitám, protože je pravda, že je v této době, kdy děti příliš nikam nechodili, trávili výuku u počítače, tak 100 mohlo dojít už i k takové jako k takovým pocitům jako rezignace a neochotě cokoli dělat ani do školy nebo v rámci naplnění volného času. A teď si myslím, že pomalu se začnou obnovovat i zájmové činnosti, kroužky a že to bude další taková jakoby energetická injekce pro děti, jak znovu se vrátit do toho běžnějšího, neříkám běžného, ale běžnějšího režimu, který má nějakou strukturu. Tady je vidět, jak my jako lidé máme velkou potřebu mít strukturovaný čas, mít řád, protože pokud máme nějaký plán, nějaký harmonogram, něco, co určuje, co co kroku je ten náš den, tak v podstatě máme, ty ty naše činnosti jsou smysluplné, vážíme si odpočinku, třeba jsme i trochu otrávení. Jsem se svých povinností, ale dává nám to takovou tu vyváženost mezi tím, co musím, a mezi tím, co chci. Protože ono potom, když jenom dělám, bych dělal jenom to, co chci a to, co nemusím, tak vlastně to kouzlo těch volnočasových aktivit, kouzlo těch relaxačních aktivit se úplně vytrácí a vlastně nás přestane bavit úplně všechno.