Ranní úvaha
Anna Beata Háblová: Obyčejná neobyčejnost deště
Ranní úvaha
Anna Beata Háblová: Obyčejná neobyčejnost deště
Vltava
Prší. A ty se mračíš na zamračené mraky a říkáš: zkažený výlet. Ale já opakuju: prší. Tohle je možná poslední dlouhý déšť v tomto roce. Tohle je možná jediná naděje na letošní úrodu, pohlazení okoralé půdy. Prší a déšť hněte zemi v bláto. Žížaly žhnou světlými těly. Jako žížala se stáčím do křivky. Nestojím na kopci, ale jsem kopcem. Neležím na trávě, ale jsem trávou.
Anna Beata Háblová
